[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="12/4 – 15/6 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Miloš Cvach a Sophie Curtil: Harmonie protikladů" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava českého umělce Miloše Cvacha (nar. 1945) a francouzské umělkyně Sophie Curtil (nar. 1949) si klade za cíl nastínit jejich tvůrčí vývoj od studijních let do současnosti. V chronologické linii a ve vzájemné konfrontaci odhaluje specifika, průniky i odlišnosti autorů, jejichž privátní i pracovní cesty se spojily před půl stoletím. Jejich tvůrčí osobnosti krystalizovaly v klimatu svobodné společnosti ve Francii, kam Miloš Cvach v polovině sedmdesátých let minulého století odešel z československé normalizační totality za svou ženou Sophií. Oba tak mohli přirozeně vstřebávat dobové tendence světového umění, jako byly například minimalismus či hnutí Arte povera, a na jejich pozadí formulovat svůj autentický výtvarný projev.  I když se vyjadřují jazykem geometrické abstrakce, jejich tvorba zůstávala vždy pevně ukotvena v konkrétním světě – především v krajině a architektuře měst. Jejich kreativní proces se odvíjí od důkladného pozorování přírodních i kulturních jevů, přes zkoumání jejich vnitřních zákonitostí až po jejich výsledné převedení do výmluvné výtvarné zkratky. Koncepce výstavy v Museu Kampa se inspirovala pozoruhodnou knihou L’art par 4 chemins („K umění čtvero cestami“), v níž Miloš Cvach a Sophie Curtil nabídli unikátní možnost výkladu děl z historie výtvarného umění. Jejich hravou interpretaci založenou na „poetice čtyř živlů“, jak ji definoval francouzský filosof a estetik Gaston Bachelard, lze aplikovat i na jejich vlastní práci:  Tvarosloví i kolorit děl Miloše Cvacha vykazují spřízněnost s estetikou přisuzovanou Dálnému východu. Precizně zkonstruované tvary reliéfů mají lehkost a eleganci buddhistických svatyní. Chladně pastelové odstíny lesklého laku na povrchu tvarované překližky jen místy protne sytě barevný akcent. Prosazují se zde poetické vlastnosti elementů vody a vzduchu s jim vlastní dynamikou vzletu a pádu, výtrysku a proudění.  Z grafických listů a především z pastelových kreseb Sophie Curtil oproti tomu sálá žár arabské pouště, kde se na pozadí ztemnělé oblohy rýsují obliny písečných dun a siluet

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="29/4 – 8/6 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Ladislava Gažiová – Čekání" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Ladislava Gažiová své obrazy nemaluje, ale vytváří pomocí šablon a sprejů. Než přistoupí před napnuté režné plátno, musí mít každý výjev přesně rozmyšlený a rozkreslený, stanovené pořadí jednotlivých barevných vrstev a každý detail v negativu vyřezaný do papírové šablony. Preciznost, kterou takovýto přístup vyžaduje, se zrcadlí v tom, jak pregnantně její obrazy působí. Nezříká se mnohovrstevnatosti obrazového sdělení, není však umělkyní-médiem, spíše architektkou svých maleb.  Gažiová se ve své tvorbě dotýká bolavých témat naší minulosti i současnosti a umí být nesmlouvavě přímočará i politicky angažovaná. Přestože pracuje s výraznou zkratkou a zjednodušením, dovede rozehrávat mnohovrstevnaté příběhy, které se zabývají tématy sociálního vyloučení, války i terorismu. Obraz je pro ni nástrojem dialogu či polemiky, nikoli jen objektem kontemplace nebo estetického zalíbení.  Výstava Čekání, která představuje Gažiové nejnovější obrazy a malby na skle, se na první pohled může zdát jako odklon od výše řečeného. Její městské a příměstské krajiny působí až impresionisticky a jejich atmosféra je prodchnuta spíše melancholií než akcí a polemikou. I tam, kde se nabízí číst jednotlivé výjevy jako odkaz k té či oné události ze zpravodajství, se autorka takovéto interpretaci brání. Zdání však klame a jisté ztišení Gažiové nových obrazů není výrazem rezignace, ale snahy jít víc do hloubky i vědomí vlastních limitů. Umět rozlišit jemné nuance a zviditelnit je může být důležitější než opakovat, že svět je v plamenech. Změna nepřijde jen proto, že budeme ještě víc křičet.  Čekání evokuje pasivitu, či dokonce zřeknutí se osobní odpovědnosti: nesnažím se o změnu, jen na ni čekám… Ve skutečnosti chce autorka říct, že individuální akce na všechno nestačí. Čekání je pro ni spíše výrazem naděje a posledním gestem vzdoru, jež nám zbývá. Navzdory všemu čekáme, že dokážeme svět změnit. Věříme, že pořád ještě je na

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="18/2 - 30/3 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="VISIONS OF THE WORLD" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava, která představuje díla výhradně ze sbírky Wigam, se zaměřuje na dvě hlavní vize světa. V jednom prostoru se soustředí na prožívání světa prostřednictvím těla, zatímco v druhém je svět především pozorován a prožíván skrze sociální vzájemné vztahy. Není třeba dodávat, že toto rozlišení signalizuje pouze primární bod pozornosti, neboť o těle nelze uvažovat bez jeho sociálního habitu a naopak sociální řád je osobní a fyzický. Umění je místem, kde se může a mělo by se vyjednávat o hodnotách, aniž bychom se báli konfrontovat veřejnost s obtížnými tématy. Tyto dvě vize, které se odrážejí ve vynikajících dílech některých z nejzajímavějších umělců naší doby, se zdají být v současné době velmi aktuální. Vystavující umělci: P. Barlow, G. Baselitz, M. Bourouissa, M. Cahn, J. Claracq, A. Cudahy, M. Eichwald, T. Emin, W. Fangor, L. Fratino, J. Gribbon, D. Hadjab, P. Halilaj, D. Hockney, N. Jaouda, C. Johnson, M. Jungwirth, M. Kara, A. Khorchid, V. Kovarik, X. Lei, A. Niles, H. Quinlan & R. Hastings, D. Richter, G. Rouy, J. Semmel, A. Slowak, P. Stasik, H. Steers, A. Szapocznikow, M. Thomas, K. Wang, A. Warhol, K. Wiley. Kurátorka: Marta Gnyp Upozornění: výstava obsahuje sexuálně explicitní díla.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="8/6 - 8/9 2024" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Od linií k hmotě / Vojtěch Kovařík" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Je-li naše cesta předurčena osudem, co znamenají vůle, štěstí, náhoda? Osudovostí se zabývá malíř Vojtěch Kovařík, který aktuální výstavou v Museu Kampa vykročil do třetího rozměru. Hladké malby doprovázejí reliéfy a socha. Cesta autora vede od kresebných linií členících plochu k sochařským hmotám.  Jeho témata jsou univerzální a stojí u základů euroamerické civilizace. Antické mýty, bohové, bohyně, Titáni, héroové a heroiny si podržují svůj význam i ve třetím tisíciletí. Robustními formami přesahují monumentální formáty obrazů. Považujeme je za archetypy, jejichž příběhy a činy slouží od nepaměti k vyznačení hranic či možností našeho vlastního procházení životem a pátrání po smyslu věcí. Naddimenzovaní hrdinové jsou megalopsychoi, mají veliké duše, jsou to první individuality. Možná proto si je prohlížíme jen průzorem daným rámem plátna, nelze je vidět celistvé. Pod tíhou svých skutků podklesává Sisyfos, zátěží předurčení trpí rozloučení milenci Eros a Psyche. Naplňování osudu souvisí s Heraklovými úkoly. Hned tím prvním bylo skolení nemejského lva. Stejně jako Diův syn získal s kůží lva, do níž se oblékal, velký díl nezranitelnosti, i k malíři přicházejí stále další výzvy, jejichž splnění se zdá nemožné. Redukované prostředí tvoří stylizovaný interiér a středomořská krajina, úrodná i vyprahlá, soumračná nebo jitřní, zátoky, poušť i oázy.  Umělcův přístup je autentický, v jedinečné synkrezi vlivů starověku, modernity a digitální současnosti. Za patnáct století od pádu Říma z antiky čerpalo několik renesancí a klasicistních období. Rozpoznáme monumentální picassovské tvarosloví a formy mexických muralistů Diega Rivery a Josého Clemente Orozca. Kovařík netají obdiv k německé expresi pozdního 20. století, k dílu Georga Baselitze a Markuse Lüpertze. Stejně tak ho zaujaly nové nálezy v Pompejích, podivuhodný Black Room. Přítomnou dobu lze vidět ve webdesignových gradientech, pozvolných přechodech z jedné barvy do druhé. Figury zaujímají sošně zmrazené postoje, zdůrazněné absolutním profilem tváří. S

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Identita – příběh českého grafického designu" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text] Výstava na všech třech podlažích Musea Kampa ukazuje to nejlepší z historie českého grafického designu, tedy díla, ve kterých jde ruku v ruce estetická kvalita, dobré technické nebo řemeslné provedení a funkčnost. Návštěvníci zde mohou vidět několik stovek exponátů od samého konce 19. století do současnosti: ikonické plakáty, špičkově upravené knihy a časopisy, desítky logotypů, vývoj státních symbolů, navigačních systémů a také výjimečné příklady grafického designu z epochy audiovizuálních médií. Výstava, kterou připravili Filip Blažek a Linda Kudrnovská a jejímž komisařem je David Korecký, je součástí multižánrového projektu Identita – příběh českého grafického designu (www.projektidentita.cz), který zahrnuje TV cyklus odvysílaný v lednu a únoru 2024 Českou televizí, celovečerní film o grafickém designu, který vstoupil do českých kin 10. října, a stejnojmennou doprovodnou knihu, která vyšla k výstavě v české a anglické verzi a zároveň je monografií grafického designu.  Expozice je členěna do tří pater zaměřených tematicky na veřejný prostor, společné zážitky a  soukromý svět. Ikonická díla jsou zvýrazněna prostřednictvím speciálních popisek se šipkou, aby žádný návštěvník neminul klíčové exponáty. V doprovodných textech se návštěvníci seznámí s širším kulturně-historickým a politickým kontextem vystavených artefaktů, tedy s tím, jak grafický design ovlivňuje společnost a naopak. Výstava je společným projektem Musea Kampa, spolku Typo a společnosti Mowshe. Za grafickým zpracováním stojí studio Marvil, architekturu připravili Adam Blažek, Jan Kloss a Matěj Činčera.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Ludmila Seefried Matějková / Přede dveřmi" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Ludmila Seefried Matějková (*1938) svůj výtvarný program po většinu života rozvíjela za hranicemi domoviny, konkrétně v západoněmeckém Berlíně, kam odešla v roce 1967. Do České republiky se vrátila v roce 2015. Její sochařské a kreslířské dílo reflektuje hrůzy války, zrůdnosti stalinistických 50. let i těžkosti života v emigraci. Motivy přímého násilí a bolesti jsou provázeny hlubokými vhledy do lidské duše s jeho tichými dramaty, jako je vykořenění, ztráta sebeúcty, sebetrýzeň, apatie, či naopak zpytování, sebeuvědomění a kontemplace. Komorní výstava v Museu Kampa představí výběr z Matějkové tvorby od raných soch z polyesteru (Výkřik, Hanna, Přede dveřmi) po několik děl z pálené hlíny (Žebračka, Nab, Škrcení). Expozici doprovodí deníková publikace s Matějkové vzpomínkami na dobu za železnou oponou i před ní.  Zde autorka autentickým jazykem líčí politický a sociální kontext doby a jeho vliv na formování svého výtvarného jazyka. Stejně barvitě přibližuje práci na svých realizacích ve veřejném prostoru v Berlíně a v trojici literárně zdařilých povídek objasňuje vznik soch (Hanna, Žebračka, Nab), které aktuálně vystavujeme.   Partner výstavy:[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_single_image image="8416" img_size="full" onclick="custom_link" link="http://www.lkpumpservice.cz/"][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Vladimír Houdek: Množina pohybu" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Dokážeme si snadno představit pohyb z bodu A do bodu B. Vesmír je plný bodů, na něž nikdy nemůže stačit abeceda, ať už je vidíme, nebo spíše předpokládáme. Kolik pohybu se děje, aniž o něm víme a dokážeme ho sledovat? Co všechno do množiny pohybu patří? Lidé se pohybují ve městě, v kraji, na kontinentech, po celé planetě. Hvězdy a planety cirkulují v nesmírných galaxiích, molekuly vibrují ve hmotě. Zkoumáme pravidelnost a neočekávanost pohybu mezi body, okolo bodů, popisujeme orbit, ekliptiku, Brownův pohyb. Vytváříme si schéma, diagramy, pravidla, abychom veškeré dění pochopili. Svět je jedna velká nepřetržitá změna, ustavičný pohyb.  Naše představy o budoucnosti formovala jak modernita, tak různé utopie. Vracíme se zpátky na křižovatky a hledíme přes systémy a hypotézy minulosti a v expanzích a odstředivých silách hledáme střed. Vladimír Houdek krouží okolo artificialismu Štyrského a Toyen, dotýká se černi suprematismu, ale i alchymických procesů a Kandinského úvah o duchovnosti v umění. K trvalým zdrojům patří knihy a mapy, průvodci člověka nepoznaným světem.  Proces malby má mnoho fází, vrstvení hmoty akrylových barev, přidávání, zasychání, řezání, odebírání. Paralelně vznikají kvaše a koláže. Řeřavý úběl a rozklenutou čerň minulých dob na současných plátnech rozšiřují barvy spektra, zvláště žlutá. Jména obrazových cyklů a výstav nesou energii slov: Chvění, Bezespánek, Dokola a do ticha, Melancholie, Kanoucí šíře. Všudypřítomná geometrie je řečí vědy a abstrakce. Je spjata také se Saturnovými kruhy, třemi sférami nadání: fantazií, uvažujícím rozumem a duchovní intuicí, jak je vidět na Dürerově rytině Melancholie. Skrze soustředné kruhy naléhající na vědomí malíř evokoval pulzující intenzitu migrény. Malbu Vladimíra Houdka můžeme charakterizovat skrze vzájemný pohyb pojmů iluze, podobenství, geometrie, koláž, hmota, koncept, poznání…   Vladimír Houdek (*1984) se narodil v Novém Městě na Moravě. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V ateliéru hostujícího pedagoga

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="8/2 - 21/4 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Tomáš Rajlich" use_theme_fonts="yes"][vc_column_text] Sochař [/vc_column_text][vc_separator color="black" align="align_left" border_width="2" el_width="20" css=".vc_custom_1739803068408{padding-top: 8px !important;padding-bottom: 24px !important;}"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Tomáš Rajlich je dnes znám hlavně jako minimalistický malíř, na pražské Akademii výtvarných umění však původně vystudoval sochu. Výstava v prostoru konírny se zaměří na Rajlichovu sochařskou tvorbu z šedesátých let. K vidění budou tři desítky jeho kovových a plastových soch a několik raných geometrických kreseb, vesměs děl z doby před rokem 1969, kdy odešel do exilu do Nizozemska. Tomáš Rajlich, který v průběhu výstavy oslaví 85. narozeniny, byl v roce 1967 jedním ze zakládajících členů Klubu konkretistů (spolu s Jiřím Hilmarem, Radkem Kratinou a Arsénem Pohribným). V Nizozemsku působil jako pedagog na akademii v Haagu a spolupracoval s pařížskou galerií Yvon Lambert. Do České republiky se natrvalo vrátil až v roce 2010. Průřezová retrospektiva jeho malířského díla, ve kterém se od černých geometrických rastrů postupně dopracoval k třpytivým monochromům pastelových barev, se v Museu Kampa konala v roce 2017. Partneři výstavy:[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_single_image image="8416" img_size="full" onclick="custom_link" img_link_target="_blank" link="http://www.lkpumpservice.cz/"][vc_single_image image="8860" img_size="full"][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Preparing for Darkness, Vol. 8" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]O výstavě / slovo kurátora Je načase se rozejít. Je načase dát sbohem tomu typu současného umění a zejména malířství, který se zdá být zavěšen ve věčné postmoderně a který se kvůli výraznému nedostatku uměleckých dovedností nemůže odkazovat na nic jiného než na sebe sama. Tento stav moderního umění lze vnímat jako ‚pluriversum‘ stylů, citací a narážek bez zdání vnitřní soudržnosti. Má výstavní série Preparing for Darkness usiluje o představení opačného konceptu. Osmý ročník cyklu se koná v Museu Kampa a představuje 13 umělců – převážně malířů a malířek, kteří jsou příkladem generace vyznačující se výjimečným intelektuálním přístupem k uměleckým postupům. Výsledné hluboké zkoumání dějin umění ve spojení s jejich mimořádnou uměleckou zručností lze považovat za opravdové a bezprostřední, neboť každý z nich svým jedinečným způsobem nabízí skutečný, obrazově srozumitelný a vnímatelný dialog mezi uměním minulosti a do něj vepsaným vlastním emocionálním světem. Představované umělce spojuje vzkříšení melancholie, která se vrací, aby podtrhla magičnost diváckého zážitku. V tomto smyslu má mnou zvolená metafora Preparing for Darkness popisovat jak melancholii, tak stav světa. Uwe Goldenstein Vystavující umělci Nicola Samorì (IT), Enrico Minguzzi (IT), Flavia Pitis (RO), Radu Belcin (RO), Adéla Janská (CZ), Richard Štipl (CZ), Daniel Pitín (CZ), Adam Magyar (HU), Attila Szűcs (HU), Inna Artemova (DE), Adam Bota (AT), Liu Langqing (CH) & Rafael Megall (ARM / ve spolupráci s Demetriem Paparonim) [/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Jan MERTA - Petr VESELÝ" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Jan Merta i Petr Veselý patří mezi výrazné malířské osobnosti z generace umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v osmdesátých letech. Ačkoli jsou skoro stejně staří – Jan Merta je ročník 1952, Petr Veselý 1953 –, jejich profesní kariéry byly a jsou dosti odlišné. Petr Veselý se po studiích na pražské akademii na konci sedmdesátých let vrátil do rodného Brna, kde našel uplatnění jako středo- a vysokoškolský pedagog na uměleckých školách. Jan Merta akademií prošel až o několik let později. Od devadesátých let se výrazně zapojil do galerijního provozu a jeho obrazy si získaly pozornost i zahraničních galeristů. Petr Veselý ve svých obrazech tíhne k maximální oproštěnosti a zjednodušení, zatímco Jan Merta se nevyhýbá ani pestré barevnosti a rozvinuté narativnosti. I v námětech působí hravěji než Veselý, ale zdaleka to není pravidlo. Oba také s oblibou vybočují mimo pole toho, co je od nich očekáváno. Malba je pro jednoho i druhého především vyjádřením něčeho, co nelze říci jinak. Obraz v jejich pojetí má smysl, jen když nejde převyprávět, když každý tah štětce má svou váhu a důležitost. Cílem jejich společné výstavy není hledat vnější podobnosti jejich obrazů, ale upozornit na vnitřní spřízněnost jejich tvorby. Nejde o to, že některé náměty mají společné, ale že sdílejí základní přístup k malbě jako svébytnému jazyku poznání a pojmenování okolního světa. Leitmotivem, kterým se řídil výběr vystavených obrazů, je téma domova, a to ve vší jeho důvěrnosti a samozřejmosti, stejně jako šíři a mnohovrstevnatosti. Domovem je zde myšleno nejen vlastní intimní či rodinné prostředí, ale i kulturní kořeny a vazby, z kterých člověk vychází a které formují jeho pohled na svět. Řadí se sem vzpomínky na dům či pokoj z dětských let, stejně jako parafráze děl světového malířství, osobní vztahy i vztahování se k