29/4 – 8/6 2025

Ladislava Gažiová – Čekání

Ladislava Gažiová své obrazy nemaluje, ale vytváří pomocí šablon a sprejů. Než přistoupí před napnuté režné plátno, musí mít každý výjev přesně rozmyšlený a rozkreslený, stanovené pořadí jednotlivých barevných vrstev a každý detail v negativu vyřezaný do papírové šablony. Preciznost, kterou takovýto přístup vyžaduje, se zrcadlí v tom, jak pregnantně její obrazy působí. Nezříká se mnohovrstevnatosti obrazového sdělení, není však umělkyní-médiem, spíše architektkou svých maleb. 

Gažiová se ve své tvorbě dotýká bolavých témat naší minulosti i současnosti a umí být nesmlouvavě přímočará i politicky angažovaná. Přestože pracuje s výraznou zkratkou a zjednodušením, dovede rozehrávat mnohovrstevnaté příběhy, které se zabývají tématy sociálního vyloučení, války i terorismu. Obraz je pro ni nástrojem dialogu či polemiky, nikoli jen objektem kontemplace nebo estetického zalíbení. 

Výstava Čekání, která představuje Gažiové nejnovější obrazy a malby na skle, se na první pohled může zdát jako odklon od výše řečeného. Její městské a příměstské krajiny působí až impresionisticky a jejich atmosféra je prodchnuta spíše melancholií než akcí a polemikou. I tam, kde se nabízí číst jednotlivé výjevy jako odkaz k té či oné události ze zpravodajství, se autorka takovéto interpretaci brání. Zdání však klame a jisté ztišení Gažiové nových obrazů není výrazem rezignace, ale snahy jít víc do hloubky i vědomí vlastních limitů. Umět rozlišit jemné nuance a zviditelnit je může být důležitější než opakovat, že svět je v plamenech. Změna nepřijde jen proto, že budeme ještě víc křičet. 

Čekání evokuje pasivitu, či dokonce zřeknutí se osobní odpovědnosti: nesnažím se o změnu, jen na ni čekám… Ve skutečnosti chce autorka říct, že individuální akce na všechno nestačí. Čekání je pro ni spíše výrazem naděje a posledním gestem vzdoru, jež nám zbývá. Navzdory všemu čekáme, že dokážeme svět změnit. Věříme, že pořád ještě je na co čekat. 

 

místo: konírna

termín: 29. 4.–8. 6. 2025

kurátor: Jan Skřivánek

grafika: Jožka Gabriel

produkce: Alena Holubová