23/3 – 19/5 2024

Jan MERTA - Petr VESELÝ

Jan Merta i Petr Veselý patří mezi výrazné malířské osobnosti z generace umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v osmdesátých letech. Ačkoli jsou skoro stejně staří – Jan Merta je ročník 1952, Petr Veselý 1953 –, jejich profesní kariéry byly a jsou dosti odlišné. Petr Veselý se po studiích na pražské akademii na konci sedmdesátých let vrátil do rodného Brna, kde našel uplatnění jako středo- a vysokoškolský pedagog na uměleckých školách. Jan Merta akademií prošel až o několik let později. Od devadesátých let se výrazně zapojil do galerijního provozu a jeho obrazy si získaly pozornost i zahraničních galeristů.

Petr Veselý ve svých obrazech tíhne k maximální oproštěnosti a zjednodušení, zatímco Jan Merta se nevyhýbá ani pestré barevnosti a rozvinuté narativnosti. I v námětech působí hravěji než Veselý, ale zdaleka to není pravidlo. Oba také s oblibou vybočují mimo pole toho, co je od nich očekáváno. Malba je pro jednoho i druhého především vyjádřením něčeho, co nelze říci jinak. Obraz v jejich pojetí má smysl, jen když nejde převyprávět, když každý tah štětce má svou váhu a důležitost. Cílem jejich společné výstavy není hledat vnější podobnosti jejich obrazů, ale upozornit na vnitřní spřízněnost jejich tvorby. Nejde o to, že některé náměty mají společné, ale že sdílejí základní přístup k malbě jako svébytnému jazyku poznání a pojmenování okolního světa.

Leitmotivem, kterým se řídil výběr vystavených obrazů, je téma domova, a to ve vší jeho důvěrnosti a samozřejmosti, stejně jako šíři a mnohovrstevnatosti. Domovem je zde myšleno nejen vlastní intimní či rodinné prostředí, ale i kulturní kořeny a vazby, z kterých člověk vychází a které formují jeho pohled na svět. Řadí se sem vzpomínky na dům či pokoj z dětských let, stejně jako parafráze děl světového malířství, osobní vztahy i vztahování se k Bohu a k transcendenci. Domov je vše, co nelze odložit či obejít, je tím, co zůstává a k čemu se můžeme vracet.

Myšlenka vystavit Mertovy a Veselého obrazy vedle sebe vychází z přesvědčení, že vzájemný dialog či konfrontace jim neubírají na naléhavosti, ale že se naopak navzájem umocňují či doplňují. Díla jednoho mohou napomoci lepšímu čtení obrazů toho druhého.