Kateřina Černá 2. 1937 – 23. 1. 2024 Kateřina Černá se narodila v Praze 17. února 1937, za pár dní by oslavila 87. narozeniny. Velice záhy našla svůj nenápadný tichý půvab snové skutečnosti. Sněné a přece reálné postavy na jejích obrazech levitují, mávají na parník nebo krouží na bruslích krajinou přání a touhy, nasvícenou stříbřitým leskem vzpomínek. Poklidné košaté zahrady patří k přeludně graciézním zemím amazonek a nymf, a líbezným krajinám nedělního dětství mezi promenádami s kolotoči, loukami a nádhernými výhledy na Prahu. V postelích uprostřed zahrad sní usměvavá dívka za zavřenýma očima sen o Paříži, kam zalétává ve snu pravidelně každé úterní odpoledne. A občas i v sobotu po obědě. Autorka už od roku 1962 vnímala asambláž jako citové zátiší. Do obrazů vlepovala látky, krajky, stříbřité kovové folie. Nestačila jí vizuální stránka obrazů, pracovala s písmem a sdělením. Obrazy přepracovávala do grafických listů, kolorovala je a sestavovala do osobitých autorských knih. Velkou část života učila v lidové škole umění, kde si vyzkoušela řadu technik, k nimž by se jinak nedostala, třeba malbu na skle. V drobných textech napsaných na zdobné prostírání pod dorty je jasně patrná její souvislost s Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu, v dramatických opusech zase příbuznost s havlovským absurdním dramatem, aniž by pravidelně sedávala na pivu u Křížovníků nebo u Svitáků a vycházela z něčeho jiného než z vlastního života.  Kateřina Černá je v obrazech, grafikách i knihách jasná, čistá, vtipná a zářivě radikální svým vlastním způsobem a na svém vlastním prostoru. Je nám ctí, že jsme mohli loni v Museu Kampa uspořádat její výstavu Sny zaznamenané. Byla překrásná. Podle sdělení rodiny se poslední rozloučení s Kateřinou Černou bude konat 31. ledna 2024 v 15:15 v obřadní síni krematoria v Motole. Martina Vítková https://www.museumkampa.cz/vystava/katerina-cerna-sny-zaznamenane/

U příležitosti právě probíhající výstavy Lubomíra Přibyla Retrospektiva vyšla stejnojmenná obsáhlá publikace. Kniha navazuje na autorovu monografii připravenou Jiřím Valochem (Gallery, Praha 2006). Doplňuje práce z posledních let a více jsou v ní zastoupena díla z padesátých a šedesátých let. Texty Jany Šindelové, Adama Štěcha, Ilony Víchové a Martiny Vítkové jsou doplněny dobovými texty z let 1964 - 2019. Tvorbu přibližuje nespočet reprodukcí, řada dobových fotografií a závěrem pohledy do aktuální expozice.