[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="12. – 21. 9. 2025 " font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="KAŽDÝ MŮŽE BÝT UMĚLCEM " use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Výstava obrazů, které namalovali lidé s mentálním postižením " font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]KAŽDÝ MŮŽE BÝT UMĚLCEM představuje obrazy, které vytvořili lidé s mentálním postižením. Cílem projektu je zviditelnit jejich umění a motivovat je k další tvorbě. „Umění je o různém pohledu na svět. Umožňuje nám vidět věci skrze umělcovy oči, čímž se občerstvuje náš vlastní pohled a obohacuje naše imaginace. Každý z těchto umělců tvoří ve svém světě a my jsme zváni do jeho světa vstoupit,” říká Magdalena Westman, arteterapeutka a členka odborné poroty. Jde o ojedinělý projekt, do kterého se zapojují lidé s mentálním postižením z celé ČR a díky účasti autorů ze Slovenska začínáme být i mezinárodní. Letos do soutěže dorazilo 244 obrazů a vystaveno bude 197 nejpůsobivějších. Jejich autoři jsou lidé s různou formou mentálního postižení nejmladšímu účastníkovi je 5 a nejstaršímu 81 let. Téma: MŮJ BAREVNÝ SVĚT Charitativní on-line aukce obrazů na portále Livebid.cz 6. 10. 2025 od 18.00 hodin Letos počtvrté je možné zakoupit některé z vystavených obrazů v online aukci. Celá částka, za kterou se obraz vydraží, půjde na podporu autora obrazu. Zakoupením obrazu tedy podpoříte daného umělce a motivujete jej k další tvorbě. V katalogu aukčního portálu Livebid.cz si již nyní můžete prohlížet 213 obrazů. Konec podávání limitů do aukce je 6. 10. 2025 v 18 hodin. Vyvolávací ceny začínají již na 100 Kč. Děkujeme všem, kteří nás podporují: Záštitu poskytla manželka prezidenta ČR Eva Pavlová, Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hlavního města Praha, ÚMČ Praha 1 a ÚMČ Praha 4. Grafické zpracování letáků a vizuálů je dílem Frank ateliér. Právní služby nám zdarma poskytla právní kancelář ARROWS. Velmi si vážíme podpory Nadace Jana a Medy Mládkových – Musea Kampa, díky které můžeme obrazy našich umělců vystavovat právě zde. Online aukce probíhá na aukčním portálu Livebid.cz. Mediálním partnerem je Nadace BigBoard, sponzorem

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="27. 9. – 26. 10. 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="cityLOVE" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Dej městu pozornost, vrátí ti lásku" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Název cityLOVE označuje dlouhodobý projekt českých fotografů Jany Jabůrkové a Jiřího Turka. První fotografie kolekce jsou více než dvacet let staré. Na výstavě uvidíte jen malý zlomek ze série, která aktuálně čítá přes 600 snímků z celého světa. Základem všech fotografií je atmosféra, přičemž není důležité, aby byly ostré a popisné. Jejich cílem je zachytit mizející genius loci měst tak, aby divák cítil náladu daného místa, aby měl jedinečný pocit, který zažili fotografové.  Autoři zachycují děje, sledy událostí i běžné pouliční příběhy. Podoba konečné verze vyplyne z nálad a dojmů, které mají spjaté s průběhem focení. Velkoformátové fotografie s vysokým leskem jsou vyrobeny technologií Resin Art, kdy se snímek nalepený na hliníkovou desku ručně polévá pryskyřicí. Část vystavených fotografií je natištěna na archivním fotoplátně a rovněž nalepena na hliníkové desce (Dibond). „Znáš ten okamžik, když se vracíš letadlem zpátky domů a těsně před přistáním tě zaplaví pocit, že to tvoje město je to nejlepší na světě? Je to chvilka a zažíváš ji právě a jenom těch pár kilometrů nad zemí… tak přesně tenhle pocit se s Janou snažíme zachytit všude, kde jsme. Jen s tím rozdílem, že stojíme nohama na zemi,“ vysvětluje Jiří.    „Jsme pozorovatelé, návštěvníci, náhodní kolemjdoucí, ten správný okamžik nijak uměle nehledáme, najde si nás sám. Buď ho cítíš, nebo ne. Ty dáš městu svoji pozornost a ono ti ji stonásobně vrátí,“ doplňuje Jana.   Jana Jabůrková (* 1975) pracovala v cestovní kanceláři, médiích, PR i jako tisková mluvčí společnosti ČEPS nebo Rusnokovy vlády. Vždy však chtěla fotografovat: svůj sen si splnila a od roku 2014 spolupracuje s Jiřím Turkem.  Jiří Turek (* 1965) začínal jako fotoreportér. Fotografoval osobnosti, jako jsou David Bowie, Luciano Pavarotti, Lou Reed, Sting, členové kapely Rolling Stones, světové kampaně pro Finlandia vodku, Aegon nebo

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Tilo Baumgärtel, Mihael Milunović" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Ozvěny neviděného" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Společná výstava dvou generačně blízkých umělců – Tila Baumgärtela (1972), žijícího v Lipsku, a Mihaela Milunoviće (1967), který se pohybuje na trase Paříž-Bělehrad – spojuje dva odlišné malířské světy plné vrstevnatých vizuálních příběhů a osobité dramaturgické strategie, zasazené do sfér pokřivené reality. Oba umělci pracují s nelineárními dějovými linkami a zachycují prchavé, zároveň statické i dynamické momenty naplněné absurdními a surrealistickými obrazy, snovými vizemi nebo fragmenty vzpomínek – případně tím, co by se tak mohlo jevit. Navozují pocit skličující reality, která se řídí vlastními pravidly a logikou. Jejich malířské kompozice představují poutavé situace zasazené do věrohodného interiéru i exteriéru, a tím dále umocňují dojem poněkud neobvyklého světa. Významnou roli zde hrají přírodní prvky, které scénám dodávají symbolický rozměr a emocionální intenzitu. Inscenované scény na základě divadelních postupů, filmových strategií nebo kolážovitých instalací mikropříběhů vytvářejí komplexní obrazové prostory, ve kterých se prolínají časové osy, perspektivy a významové vrstvy. Výstava Ozvěny neviděného nabízí pohled na současný stav evropské figurativní malby a zároveň otevírá prostor pro aktivní reflexi, intuitivní interpretaci a hodnocení toho, co je znázorněno. Michal Stolárik Kurátor výstavy[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="28/6 – 12/10" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][vc_custom_heading text="Z očí do očí – OKO v umění 1900-2025" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Vidět je zázrak. Vidět znamená vědět, oko ztotožňujeme s poznáním. Říkáme třeba: Co oči nevidí, to srdce nebolí. Oko se jeví jako brána, kterou k nám vnější svět proniká. Oko je významný komunikační kanál, okno do duše, portál imaginace. Oko přejímá symboliku strážce, kontroly. O tom my, obyvatelé světa dohledu, sledovaní každou vteřinu svého života, na cestě do práce, v obchodě i skrze svá vlastní elektronická zařízení, víme své.  Umělci vnímají oko jako dveře, druh zrcadla, motiv přechodu do jiných dimenzí. Dávno víme o vševidoucím oku objektivu, kina s oblibou pojmenováváme OKO a chápeme je jako tunel do světa. Očím nelze uniknout. V malbě, objektu, videu či pracích na papíře uvidíte poklady ze sbírek musea, doplněné o zápůjčky institucí, soukromých sběratelů a autorů.  Mezi něž patří František Kupka, Salvador Dalí, Man Ray, Andy Warhol, André Derain, Jan Zrzavý, Toyen, František Muzika, Mikuláš Medek, Květa Válová, Dalibor Chatrný, Adriena Šimotová, Karel Pauzer, Karel Nepraš, Milan Knížák, Milan Kunc, Jiří David, Jaroslav Róna, Patricie Fexová, Milan Cais, Josef Bolf, Krištof Kintera, Masker, Jaroslav Vožniak, Pavel Nešleha, Milan Cais, Václav Chochola, Jindřich Štyrský, Václav Zykmund, Václav Tikal, Jaromír Funke, Emila Medková, Josef Dumek, Alén Diviš, Ondřej Navrátil, Lukáš Rittstein, Jan Adamec, Diana Winklerová, Jan Hísek, Luboš Plný, Rudolf Adámek, Anežka Hošková, Jiří Černický, Björn Steinz, Matyáš Maláč, Miloš Ševčík, Naďa Plíšková, Zdenka Hušková, Vladimír Houdek, Nik Timková, Jan Konůpek, Radka Bodzewicz, Yvonne Vácha, Marie Lukáčová, Barbora Šlapetová, Josef Bolf, Míla Preslová, Magdalena Jetelová, Daniela Mikulášková, Gabina Fárová, Libor Fára, Václav Stratil, Lenka Klodová, Adam Štech, Ladislav Zívr, František Hudeček, Peter Rónai, Michael Rittstein. Výstava vás sleduje tisícem očí. Očividně.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="14/6 – 12/10 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Kupka a karikatura – Zrcadla Pravdy" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="František Kupka a satirická kresba v Paříži 1900" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava je součástí programového cyklu, věnovaného Museem Kampa tématům, aspektům a souvislostem díla Františka Kupky. Poslední v řade byly v roce 2017 výstava Ateliérová sousedství. Marcel Duchamp. Raymond Duchamp-Villon, Jacques Villon a František Kupka, a roku 2018, ke stému výročí založení Republiky uspořádaná expozice František Kupka. Legionář a vlastenec. Letošní výstava představí umělcovu tvorbu v době „zlatého věku” satirických časopisů. Ač je Kupka znám především jako jeden z prvních, kdo vykročili směrem k nefigurativnímu umění, představuje jeho satirická tvorba, na první pohled diametrálně odlišná od pozdějších konceptů, v mnohém ohledu substanciální součást umělcova díla. Kupka se sice od této tvorby z perspektivy své nové orientace později distancoval, ale není pochyb, že subversivní prostředí Montmartru, kde na počátku minulého století nejen žil, ale do nehož se integroval, posílilo jeho smysl pro nekonformní řešení, byť by to v tomto případě bylo vázáno na satirickou kritiku společenských poměrů. I jiní umělci pozdější „klasické avantgardy“ prošli tímto procesem, tak jako třeba jeho již zmíněný přítel a soused Jacques Villon. Není pochyb, že právě touto tvorbou, bojovně i skandálně, vstoupil do veřejného prostoru v Paříži, v rodných Čechách i ve Vídni, městě spjatém s jeho prvními úspěchy. Časopisecká satirická kresba se svou schopností rychle a výstižně poskytovat informace, „humorizovat“ problémy moderního života a přitom si zachovat „nádech věčnosti“, oslovovat co nejširší veřejnost, stala mocným prostředkem vizuální komunikace. Na přelomu 19. a 20. století jsme právě v Paříži svědky nebývalého růstu počtu satirických kritických periodik, v nichž kresba hrála přední roli, ba dokonce dominovala, jako v L’Assiette au beurre, kam přispíval i František Kupka svými nejznamějšími satirickými díly. Satirickou kresbou bylo možné podstatně názorněji reagovat

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="14/6 – 10/8 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Eliška Rožátová – Vidět jinak" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Eliška Rožátová, malířka, kreslířka, sklářka, autorka realizací do architektury i volných sochařských objektů, patří mezi výrazné a autentické autorky, které vstoupily na výtvarnou scénu začátkem šedesátých let 20. století. Nejčastěji je zmiňována v souvislosti s okruhem sklářských výtvarníků, nicméně je také excelentní malířka s jedinečným citem pro barvu a osobitým malířským rukopisem. Je to zároveň autorka nadaná odvahou pro experimentování, což se projevilo v hledání nových technik při tvorbě mozaik, v novátorském pohledu na skleněnou plastiku i v současné malbě, kde s klasickými malířskými technikami zachází stejně svobodně jako se sklem. Výstava v Museu Kampa navazuje na monografii vydanou v roce 2024 nakladatelstvím Studio JB a představuje reprezentativní výběr z autorčiny celoživotní tvorby. Soustředí se zejména na inovativní práci se sklem odkazující k vlně neoexpresionismu osmdesátých let a na současnou malířskou tvorbu, přímo pro prostor terasy vznikají dva skleněné Stoly a zároveň zde bude nově instalováno dílo Narušená struktura z roku 1989.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="22/2 – 1/6 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Pavel Reisenauer" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Pavel Reisenauer (1961–2024) je známý především jako autor nezaměnitelných titulních stran a ilustrací týdeníku Respekt a kreseb pro přílohy Orientace Lidových novin. Spolupráce s tištěnými médii byla však jen tou nejviditelnější částí jeho tvorby, za níž se skrývalo daleko širší spektrum jeho méně známých nebo zcela neznámých výtvarných projevů – obrazy, volné kresby, ilustrace, komiksy a fotografie. Ty však nebyly na rozdíl od týdně vydávaných tiskovin téměř nikdy zveřejněny. Záměrem výstavy je upozornit vedle ikonických obálek i na tyto neznámé polohy Reisenauerovy tvorby a nabídnout ucelenější pohled na to, čím se ve své výtvarné činnosti zabýval. Na základě toho pak zjistit, jaký byl vztah mezi Reisenauerovými „užitými“ pracemi pro periodika a jeho dalšími pracemi, zejména malbou. Byly jeho obrazy jen vedlejší, jakkoli vnitřně motivovanou činností, pokusem vyrovnat se populárním novinovým ilustracím, anebo neprávem přehlíženým dílem?  Výstava připravená ve spolupráci s časopisem Respekt nově představí vedle širokého výběru černobílých i barevných obálek Respektu a titulních listů Orientace Lidových novin řadu malířských děl, vedle toho i kresby, digitální tisky a fotografie. Kurátoři: Alena Pomajzlová, Petr Bielický[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="12/4 – 15/6 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Miloš Cvach a Sophie Curtil: Harmonie protikladů" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava českého umělce Miloše Cvacha (nar. 1945) a francouzské umělkyně Sophie Curtil (nar. 1949) si klade za cíl nastínit jejich tvůrčí vývoj od studijních let do současnosti. V chronologické linii a ve vzájemné konfrontaci odhaluje specifika, průniky i odlišnosti autorů, jejichž privátní i pracovní cesty se spojily před půl stoletím. Jejich tvůrčí osobnosti krystalizovaly v klimatu svobodné společnosti ve Francii, kam Miloš Cvach v polovině sedmdesátých let minulého století odešel z československé normalizační totality za svou ženou Sophií. Oba tak mohli přirozeně vstřebávat dobové tendence světového umění, jako byly například minimalismus či hnutí Arte povera, a na jejich pozadí formulovat svůj autentický výtvarný projev.  I když se vyjadřují jazykem geometrické abstrakce, jejich tvorba zůstávala vždy pevně ukotvena v konkrétním světě – především v krajině a architektuře měst. Jejich kreativní proces se odvíjí od důkladného pozorování přírodních i kulturních jevů, přes zkoumání jejich vnitřních zákonitostí až po jejich výsledné převedení do výmluvné výtvarné zkratky. Koncepce výstavy v Museu Kampa se inspirovala pozoruhodnou knihou L’art par 4 chemins („K umění čtvero cestami“), v níž Miloš Cvach a Sophie Curtil nabídli unikátní možnost výkladu děl z historie výtvarného umění. Jejich hravou interpretaci založenou na „poetice čtyř živlů“, jak ji definoval francouzský filosof a estetik Gaston Bachelard, lze aplikovat i na jejich vlastní práci:  Tvarosloví i kolorit děl Miloše Cvacha vykazují spřízněnost s estetikou přisuzovanou Dálnému východu. Precizně zkonstruované tvary reliéfů mají lehkost a eleganci buddhistických svatyní. Chladně pastelové odstíny lesklého laku na povrchu tvarované překližky jen místy protne sytě barevný akcent. Prosazují se zde poetické vlastnosti elementů vody a vzduchu s jim vlastní dynamikou vzletu a pádu, výtrysku a proudění.  Z grafických listů a především z pastelových kreseb Sophie Curtil oproti tomu sálá žár arabské pouště, kde se na pozadí ztemnělé oblohy rýsují obliny písečných dun a siluet

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="29/4 – 8/6 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Ladislava Gažiová – Čekání" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Ladislava Gažiová (*1981) patří mezi výrazné osobnosti současné výtvarné scény. Po dvou letech studií v Košicích se na začátku milénia přestěhovala do Prahy, kde se školila v ateliérech Vladimíra Skrepla na AVU a Jiřího Davida na VŠUP. Má za sebou desítky samostatných i skupinových výstav v České republice i v zahraničí. Vedle vlastní tvorby se věnuje také kurátorské praxi. V roce 2024 se stala druhou laureátkou Ceny Medy Mládkové. Odborná porota složená z nezávislých odborníků a zástupců Musea Kampa ocenila osobitost jejího malířského projevu i schopnost prostřednictvím svých obrazů i kurátorské činnosti otevírat významná společenská témata. Výstava Čekání v prostorách tzv. konírny představí výběr z její nejnovější tvorby. Půjde o první autorčinu větší výstavu po devíti letech.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="18/2 - 30/3 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="VISIONS OF THE WORLD" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Výstava, která představuje díla výhradně ze sbírky Wigam, se zaměřuje na dvě hlavní vize světa. V jednom prostoru se soustředí na prožívání světa prostřednictvím těla, zatímco v druhém je svět především pozorován a prožíván skrze sociální vzájemné vztahy. Není třeba dodávat, že toto rozlišení signalizuje pouze primární bod pozornosti, neboť o těle nelze uvažovat bez jeho sociálního habitu a naopak sociální řád je osobní a fyzický. Umění je místem, kde se může a mělo by se vyjednávat o hodnotách, aniž bychom se báli konfrontovat veřejnost s obtížnými tématy. Tyto dvě vize, které se odrážejí ve vynikajících dílech některých z nejzajímavějších umělců naší doby, se zdají být v současné době velmi aktuální. Vystavující umělci: P. Barlow, G. Baselitz, M. Bourouissa, M. Cahn, J. Claracq, A. Cudahy, M. Eichwald, T. Emin, W. Fangor, L. Fratino, J. Gribbon, D. Hadjab, P. Halilaj, D. Hockney, N. Jaouda, C. Johnson, M. Jungwirth, M. Kara, A. Khorchid, V. Kovarik, X. Lei, A. Niles, H. Quinlan & R. Hastings, D. Richter, G. Rouy, J. Semmel, A. Slowak, P. Stasik, H. Steers, A. Szapocznikow, M. Thomas, K. Wang, A. Warhol, K. Wiley. Kurátorka: Marta Gnyp Upozornění: výstava obsahuje sexuálně explicitní díla.[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]