Milan Lasota Bílé kartáče na modré, 1986

Milan Lasota
(*1954, Třinec – †1998, Vřesina)
vzdělání technického směru, o výtvarné umění se zajímal od poloviny 70. let

Lasota patří do tzv. slezského konceptuálního okruhu, podobně jako např. Jan Wojnar nebo Karel Adamus, tedy autoři, které Museum Kampa získala do sbírek v minulých letech a kteří měli na tohoto mladšího autora iniciační vliv. Jestliže Adamus vychází ze své básnické tvorby a Wojnar z hledání přísného řádu a jeho porušování a analyzování vizuálních možností náhody, tak Lasotův přístup je charakteristický vazbou na jeho samotného ve smyslu zapojení sebe sama do procesu vzniku díla – hmatem (prsty, šlapkami, otiskem některé části těla), dechem, nebo krajinou, ve které se on sám (nebo jeho rodina) pohybuje. Důležitý je i fakt, že Lasota pracuje v celcích, které mu umožňují určité téma důkladně analyzovat, do děl zapojuje kromě vlastního zásahu i některé nalezené předměty.

Předkládaný cyklus 8 kreseb Bílé kartáče na modré z roku 1986 reprezentuje období, kdy Lasota pracoval s různým typem „nástrojů“ a rozšiřoval možnosti dotyku. Analyzuje různé možnosti vedení kartáče (tlak, směr, úhel aj.), vlastní jednoduché gesto je povýšeno na hlavní výrazový prostředek; vizuální složka díla vzniká jako určitý doplněk vlastního průzkumu chování se nástroje v interakci s lidskou rukou.

Lasotovo dílo je postupně zhodnocováno, v loňském roce se například objevilo na výstavě konceptuálního umění ve Fait Gallery v Brně nebo na výstavě věnované přátelskému okruhu Jiřího Koláře v Opavě. S Kolářem byl Lasota podobně jako jeho slezští přátelé v korespondenčním kontaktu.

Dílo bylo zakoupeno za podpory Ministerstva kultury České republiky.

Miloš Cvach – R 2/2016 (nástěnný reliéf), 2016

lakovaná překližka, 66 x 45 x 8 cm

Karel Pauzer, Pečovatelka, 1989, pálená hlína s doplňky ze šamotu s pryskyřicí, vyztužená ocel