Věra Janoušková, Figura, polovina sedmdesátých let 20. století

Věra Janoušková
(*1922, Úbislavice – †2010, Praha)
sochařka, autorka koláží a asambláží, grafička, ilustrátorka a malířka
1941-1942 Vyšší průmyslová škola sochařská a kamenická, Hořice (Jičín)
1942-1945 Uměleckoprůmyslová škola, Praha, Karel Dvořák
1945-1948 Vysoká škola uměleckoprůmyslová (od 1945), Praha, Josef Wagner
členka skupiny UB 12, Nové skupiny, a od roku 1990 obnovené Umělecké besedy

Po ukončení studia se provdala za spolužáka z Umprum Vladimíra Janouška, spolu absolvovali několik výtvarných stáží a pobytů. V roce 1960 byli oba zakládajícími členy tvůrčí skupiny UB 12 a zúčastňovali se jejích výstav. První samostatnou výstavu měla Věra Janoušková v roce 1962. Během tzv. normalizace byly prezentační možnosti Janouskových omezeny, spolu s přáteli se podílí na neoficiálních aktivitách, mj. stála u vzniku sborníku Šedá cihla (1985, vydala Jazzová sekce, editor Karel Srp).

Věra Janoušková patří k nejdůležitějším sochařkám v českém umění 2. poloviny 20. století – v rámci své tvorby prošla od tradičních sochařských postupů a realistického tvaru k experimentům s tvarem, materiálem i formou, přičemž reflektovala většinu významných proudů umění druhé poloviny 20. století, od abstraktních forem až po figuraci, která se pro ni nakonec stala nejcharakterističtější. Ranou tvorbu z přelomu 50. a 60. let charakterizuje hledání abstrahujícího tvaru a ověřování možností základních sochařských komponent (objem, prázdno, prostor, horizontála vs. vertikála aj.).

Kolem roku 1963 objevila pro sebe nadále charakteristický materiál – smaltovaný plech, který nejprve zakomponovávala do plastik z jiných materiálů (sádra, osinkocement), až postupně přešla k převážně celosmaltovaným převážně figurativním dílům. Smalt umožňoval vnést do sochy často výraznou barevnost, různé techniky (svařování, prorážení, nýtování) umožňovaly vznik specifické prostorové koláže.

Její figurativní práce představují jinou polohu, než jsou groteskní díla Karla Nepraše nebo existenciální plastiky Jiřího Sozanského. Ačkoliv zdánlivá nahodilost a hravost evokuje jakousi humornou hravost, její plastiky jsou spíše osobní odpovědí na tíživou dobovou situaci znemožňující svobodný umělecký projev. V řadě děl zaznívá i „ryze ženský lyrický akcent“ (Marcel Fišel, Artlist), přítomný po celou její tvorbu, například varianty Košilek z různých časových období. Mimořádně významné jsou i Janouškové práce na papíře, zejména velká série koláží.

Předkládaná práce patří do období poloviny 70. let, kdy autorka bravurně ovládla techniku práce se smaltem (práce není datována, dataci určil Jiří Šetlík, který byl s autorkou od poloviny 60. let až do její smrti v pravidelném kontaktu). Pochází ze sbírky Adrieny Šimotové, se kterou byla Věra Janoušková v pravidelném kontaktu. Tato figura patří k mimořádně krásným figurativním dílům, jedinečný je výraz tváře této plastiky.

Museum Kampa se v posledních dvou letech soustředí na akvizice od žen – sochařek, postupně byly získány zajímavé práce Zdeny Fibichové, Evy Kmentové, Vlasty Prachatické aj.

Dílo bylo zakoupeno za podpory Ministerstva kultury České republiky.

Helena Musilová