Dana Vachtová – Schody (z cyklu Živly), 1982/83
Dana Vachtová
1937 Praha – žije a působí v Praze
sklářská výtvarnice, sochařka, grafička
studia: 1956-1963 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, ateliér Josefa Kaplického
Dana Vachtová, podobně jako Libenský, Brychtová, Roubíček či Roubíčková, budovala od poloviny 60. let tradici českého ateliérového skla, ve kterém se uplatňovalo jak propojení s aktuální volnou výtvarnou tvorbou tak výborná znalost a využití různých technologických postupů. Vachtová kromě práce se sklem malovala, vytvářela reliéfy z bronzu, vůbec v duchu Kaplického výchovy rozvíjela výtvarný projev ve více médiích. Vystavovala na řadě výstav doma i v zahraničí, zastoupena je ve sbírkách Národní galerie v Praze, UPM, v Pardubicích, Liberci a mnoha zahraničních sbírkách.
Vachtová využívala různé sklářské postupy – krátce leptání, které však počátkem 70. let opustila a po krátkém období, kdy se věnovala více užitému sklu, začala zkoumat možnosti foukání skla do formy, které jí umožnilo využít vlastnosti skloviny (zejména rozpínavost) a dalšími zásahy (nestejné fáze chlazení částí díla, praskliny, zlomy) vytvářet působivé práce s vnitřní dynamikou. Vachtová se v té době věnovala snaze zachytit energii – přítomnou v přírodních procesech, živlech – ukázat nezastavitelnost určitých procesů a dějů. Expresivně „pohybující se“ skleněnou hmotu často konfrontovala se statickým pevným, většinou geometrizujícím tvarem – jakoby vedle sebe stavěla řád a náhodu. Do tohoto kontextu patří i předkládaná práce Schody (ze série Živly), zachycující jakési organické podprahové bujení.
Od konce 80. let začala Vachtová vytvářet plastiky výhradně technikou tavení skla do formy, která umožňuje modelovat nejmenší detaily budoucího díla a následným broušením a matováním vytvořit i sklářskou obdobu prostorového „stínování“. Touto technikou vznikl cyklus – Moje Čechy – Ztracené domovy, poté cyklus inspirovaný novozákonními tématy, a následně i cyklus, v nichž dominuje vejce jako symbol počátku a zrození.
Museum Kampa rozšiřuje svoji sbírku skla, protože počítá s jejich prezentací v Museu skla Portheimka, které Museum Kampa otevřelo v červnu letošního roku. Patří ale i do skupiny klasiků současné české výtvarné scény, ke kterým Museum Kampa ve své akviziční činnosti postupně stále více směřuje.
Dílo bylo zakoupeno za podpory Ministerstva kultury České republiky.