Leonid Ochrymčuk Dej přednost, 1973 akryl, olej, sololit, 77 x 57 cm

Leonid Ochrymčuk
Dej přednost, 1973
akryl, olej, sololit, 77 x 57 cm

Leonid Ochrymčuk se narodil 19. května 1929 v Brně. V letech 1948 – 1953 vystudoval Pedagogickou fakultu brněnské univerzity. Pracoval jako pedagog na dětské psychiatrii v Brně – Černovicích a v letech 1972 – 1989 přednášel na brněnské Pedagogické fakultě.
Jeho dílo je výrazně inspirováno světem dětského myšlením a představivosti. „Dítě kreslí, jak myslí, nic nepředstírá. Chtěl bych tak umět kreslit, bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Ochrymčukův zájem o humor a hru spojený s mimořádným smyslem pro jednoduchost výtvarného jazyka vyústily ve druhé polovině 70. let v cyklus Vystřihovánek. Na čtverečkovaný rastr, jehož původ je ve školní podložce (lenochu), vlepoval papírové modely, které na sklonku 70. let zvětšoval a převáděl do velkoformátových maleb.
Na tomto základě se zrodil také typický Ochrymčukův LOB. Zcela originální bizarní bytost, jejíž vzdálený myšlenkový předvoj můžeme v českém prostředí nacházet snad jen v některých technicistních kompozicích Františka Grosse. V Ochrymčukových obrazech LOBů vstupují do vzájemného dialogu dvě základní roviny. Na jedné straně pravidelnost rastru, který je čistě racionální metodou dělen, násoben, a variován a na straně druhé svobodný prostor pracující se zcela jinou skutečností, totiž s vystřiženým (popřípadě do malířského záznamu převedeným) tvarem. Ochrymčukovy obrazy LOBů jsou tedy jakousi smyslovou „rovnicí“ pracující s estetikou op-artu a nové figurace, Ernstovými Loplopy či Dubuffetovými Hourloupy, a s bezbřehou imaginací.
Leonid Ochrymčuk tak od 60. let představuje výraznou osobnost, jejíž dílo čerpající ze světa školních podložek, vystřihovánek a her v nás oživuje vzpomínky a pocity dávno zapomenuté dětské radosti. Leonid Ochrymčuk zemřel 24. srpna 2005 v Brně.
Obraz nazvaný Dej přednost (1973) podle symbolu v dolní části pracuje s kombinací dvou světů. Minimalismus dopravních značek – červený trojúhelník postavený na špičku na bílém pozadí je komplikován krajinou s domem a železničním návěštím v horní části. Autor zrecykloval dílo ze svého raného období, které prozrazuje okouzlení Skupinou 42 s dobovým okouzlením reduktivní tvorbou. Kompozice možná náhodně připomíná obraz Terč (1965) Kamila Lhotáka ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové, rovněž spojující geometrický útvar a krajinu. Výstražnost symbolu, jež je srozumitelný na základě dohody, se střetává s odpozorováním reality, srozumitelném na základě podobnosti. Dílo naznačuje, že mimeticky pojatá realita může být mnohem komplikovanější, než se zdá.

Ilona Víchová

Miloš Cvach – R 2/2016 (nástěnný reliéf), 2016

lakovaná překližka, 66 x 45 x 8 cm

JAROSLAV KOLÉŠEK – Ayrton Senna, 2006

barvené sklo, v. 40 cm