[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Vladimír Houdek: Množina pohybu" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Dokážeme si snadno představit pohyb z bodu A do bodu B. Vesmír je plný bodů, na něž nikdy nemůže stačit abeceda, ať už je vidíme, nebo spíše předpokládáme. Kolik pohybu se děje, aniž o něm víme a dokážeme ho sledovat? Co všechno do množiny pohybu patří? Lidé se pohybují ve městě, v kraji, na kontinentech, po celé planetě. Hvězdy a planety cirkulují v nesmírných galaxiích, molekuly vibrují ve hmotě. Zkoumáme pravidelnost a neočekávanost pohybu mezi body, okolo bodů, popisujeme orbit, ekliptiku, Brownův pohyb. Vytváříme si schéma, diagramy, pravidla, abychom veškeré dění pochopili. Svět je jedna velká nepřetržitá změna, ustavičný pohyb.  Naše představy o budoucnosti formovala jak modernita, tak různé utopie. Vracíme se zpátky na křižovatky a hledíme přes systémy a hypotézy minulosti a v expanzích a odstředivých silách hledáme střed. Vladimír Houdek krouží okolo artificialismu Štyrského a Toyen, dotýká se černi suprematismu, ale i alchymických procesů a Kandinského úvah o duchovnosti v umění. K trvalým zdrojům patří knihy a mapy, průvodci člověka nepoznaným světem.  Proces malby má mnoho fází, vrstvení hmoty akrylových barev, přidávání, zasychání, řezání, odebírání. Paralelně vznikají kvaše a koláže. Řeřavý úběl a rozklenutou čerň minulých dob na současných plátnech rozšiřují barvy spektra, zvláště žlutá. Jména obrazových cyklů a výstav nesou energii slov: Chvění, Bezespánek, Dokola a do ticha, Melancholie, Kanoucí šíře. Všudypřítomná geometrie je řečí vědy a abstrakce. Je spjata také se Saturnovými kruhy, třemi sférami nadání: fantazií, uvažujícím rozumem a duchovní intuicí, jak je vidět na Dürerově rytině Melancholie. Skrze soustředné kruhy naléhající na vědomí malíř evokoval pulzující intenzitu migrény. Malbu Vladimíra Houdka můžeme charakterizovat skrze vzájemný pohyb pojmů iluze, podobenství, geometrie, koláž, hmota, koncept, poznání…   Vladimír Houdek (*1984) se narodil v Novém Městě na Moravě. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V ateliéru hostujícího pedagoga

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="8/2 - 21/4 2025" font_container="tag:h3|text_align:left" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Tomáš Rajlich" use_theme_fonts="yes"][vc_column_text] Sochař [/vc_column_text][vc_separator color="black" align="align_left" border_width="2" el_width="20" css=".vc_custom_1739803068408{padding-top: 8px !important;padding-bottom: 24px !important;}"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Tomáš Rajlich je dnes znám hlavně jako minimalistický malíř, na pražské Akademii výtvarných umění však původně vystudoval sochu. Výstava v prostoru konírny se zaměří na Rajlichovu sochařskou tvorbu z šedesátých let. K vidění budou tři desítky jeho kovových a plastových soch a několik raných geometrických kreseb, vesměs děl z doby před rokem 1969, kdy odešel do exilu do Nizozemska. Tomáš Rajlich, který v průběhu výstavy oslaví 85. narozeniny, byl v roce 1967 jedním ze zakládajících členů Klubu konkretistů (spolu s Jiřím Hilmarem, Radkem Kratinou a Arsénem Pohribným). V Nizozemsku působil jako pedagog na akademii v Haagu a spolupracoval s pařížskou galerií Yvon Lambert. Do České republiky se natrvalo vrátil až v roce 2010. Průřezová retrospektiva jeho malířského díla, ve kterém se od černých geometrických rastrů postupně dopracoval k třpytivým monochromům pastelových barev, se v Museu Kampa konala v roce 2017. Partneři výstavy:[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_single_image image="8416" img_size="full" onclick="custom_link" img_link_target="_blank" link="http://www.lkpumpservice.cz/"][vc_single_image image="8860" img_size="full"][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Preparing for Darkness, Vol. 8" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]O výstavě / slovo kurátora Je načase se rozejít. Je načase dát sbohem tomu typu současného umění a zejména malířství, který se zdá být zavěšen ve věčné postmoderně a který se kvůli výraznému nedostatku uměleckých dovedností nemůže odkazovat na nic jiného než na sebe sama. Tento stav moderního umění lze vnímat jako ‚pluriversum‘ stylů, citací a narážek bez zdání vnitřní soudržnosti. Má výstavní série Preparing for Darkness usiluje o představení opačného konceptu. Osmý ročník cyklu se koná v Museu Kampa a představuje 13 umělců – převážně malířů a malířek, kteří jsou příkladem generace vyznačující se výjimečným intelektuálním přístupem k uměleckým postupům. Výsledné hluboké zkoumání dějin umění ve spojení s jejich mimořádnou uměleckou zručností lze považovat za opravdové a bezprostřední, neboť každý z nich svým jedinečným způsobem nabízí skutečný, obrazově srozumitelný a vnímatelný dialog mezi uměním minulosti a do něj vepsaným vlastním emocionálním světem. Představované umělce spojuje vzkříšení melancholie, která se vrací, aby podtrhla magičnost diváckého zážitku. V tomto smyslu má mnou zvolená metafora Preparing for Darkness popisovat jak melancholii, tak stav světa. Uwe Goldenstein Vystavující umělci Nicola Samorì (IT), Enrico Minguzzi (IT), Flavia Pitis (RO), Radu Belcin (RO), Adéla Janská (CZ), Richard Štipl (CZ), Daniel Pitín (CZ), Adam Magyar (HU), Attila Szűcs (HU), Inna Artemova (DE), Adam Bota (AT), Liu Langqing (CH) & Rafael Megall (ARM / ve spolupráci s Demetriem Paparonim) [/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Jan MERTA - Petr VESELÝ" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Jan Merta i Petr Veselý patří mezi výrazné malířské osobnosti z generace umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v osmdesátých letech. Ačkoli jsou skoro stejně staří – Jan Merta je ročník 1952, Petr Veselý 1953 –, jejich profesní kariéry byly a jsou dosti odlišné. Petr Veselý se po studiích na pražské akademii na konci sedmdesátých let vrátil do rodného Brna, kde našel uplatnění jako středo- a vysokoškolský pedagog na uměleckých školách. Jan Merta akademií prošel až o několik let později. Od devadesátých let se výrazně zapojil do galerijního provozu a jeho obrazy si získaly pozornost i zahraničních galeristů. Petr Veselý ve svých obrazech tíhne k maximální oproštěnosti a zjednodušení, zatímco Jan Merta se nevyhýbá ani pestré barevnosti a rozvinuté narativnosti. I v námětech působí hravěji než Veselý, ale zdaleka to není pravidlo. Oba také s oblibou vybočují mimo pole toho, co je od nich očekáváno. Malba je pro jednoho i druhého především vyjádřením něčeho, co nelze říci jinak. Obraz v jejich pojetí má smysl, jen když nejde převyprávět, když každý tah štětce má svou váhu a důležitost. Cílem jejich společné výstavy není hledat vnější podobnosti jejich obrazů, ale upozornit na vnitřní spřízněnost jejich tvorby. Nejde o to, že některé náměty mají společné, ale že sdílejí základní přístup k malbě jako svébytnému jazyku poznání a pojmenování okolního světa. Leitmotivem, kterým se řídil výběr vystavených obrazů, je téma domova, a to ve vší jeho důvěrnosti a samozřejmosti, stejně jako šíři a mnohovrstevnatosti. Domovem je zde myšleno nejen vlastní intimní či rodinné prostředí, ale i kulturní kořeny a vazby, z kterých člověk vychází a které formují jeho pohled na svět. Řadí se sem vzpomínky na dům či pokoj z dětských let, stejně jako parafráze děl světového malířství, osobní vztahy i vztahování se k

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="Zdenka RUSOVÁ: Mezi tajemným a zjevným" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Pes, který se stěží udrží, balancuje na laně. Ještě že má tolik nohou k udržení vratké rovnováhy. K postavě akrobata či provazochodce se váže symbolická představa pohybu na pomyslné křehké hranici mezi světem banálním a světem umění. Zázračná krása a ubohá existence. Kouzlo na straně jedné a blechy na druhé, jak říká Zdenka Rusová. Je to také demonstrace svobody jedince vůči všem formám „gravitace“, které nás táhnou k zemi. Výpon (stoj na špičkách) tak můžeme chápat jako snahu odtrhnout se od země a letět.  Zdenka Rusová je grafička, kreslířka, pedagožka, první žena – profesorka grafiky v Norsku a první žena – rektorka vysoké umělecké školy ve Skandinávii. Její doménou je kresba tuší a perem, v grafice suchá jehla a lept, ale vyzkoušela i jiné techniky tisku a malbu. V Norsku vyvolala velkou diskusi o možnostech výuky, která vedla k reformě zdejšího uměleckého školství.   Narodila se v Praze 21. července 1939. V mnoha rozhovorech říká, že přišla na svět s Hitlerem a vyrůstala se Stalinem. Absolvovala UMPRUM v ateliéru knižní grafiky Antonína Strnadela. Její první výstavu v Galerii mladých v roce 1966 viděl norský kritik a později ředitel Henie Onstad Kunstsentra v Høvikoddenu Ole Henrik Moe a doporučil autorku k získání prvního grantu na pobyt v Norsku. Severská země s dalekým horizontem moře a drsnou krajinou Zdenku Rusovou okouzlila, a v roce 1970 se sem vrátila natrvalo. V mezidobí pokračovala ve studiu na akademii ve Stuttgartu. V Čechách v polovině 60. let malovala obrazy ambivalentních ženských hlav s tajemným úsměvem a pracovala na grafikách s motivem cirkusu. V roce 1967 vznikla velká grafická série ženských hlav v profilu, zlomených, rozšněrovaných. Po té kreslila hlavy bez vlasů, spíš hroudy vyrůstající z ramenou.  Norská etapa je abstrahovaná, k monochromatické černé se v grafice přidala červená. Hlavními figurami jsou dva odlišné principy, muž a žena, svoboda a závislost, růst a hnití. Tu a tam směřují k sobě, jindy

9/12 2023 – 10/3 2024

9/12 2023 – 10/3 2024

10/2 – 1/4 2024

[vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_raw_html]JTVCem9icmF6X2RhdHVtX2tvbmFuaSU1RA==[/vc_raw_html][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_custom_heading text="HUSA NA KAMPĚ / sběratel Vladimír Železný" use_theme_fonts="yes"][/vc_column][/vc_row][vc_row content_text_aligment="" use_row_as_full_screen_section="no"][vc_column][vc_column_text]Sbírka Galerie Zlatá husa, za kterou stojí někdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný, je jednou z nejvýznamnějších soukromých kolekcí u nás. Jejím těžištěm jsou díla klasické moderny a umění šedesátých let. Výstava Husa na Kampě přináší Železného osobní výběr sedmi desítek děl, která ilustrují radikální proměnu českého umění od začátku století do šedesátých let 20. století. K vidění jsou jak obrazy nejslavnějších mistrů, jakými byli Emil Filla, Jan Zrzavý či František Kupka, tak i díla méně známých osobností moderního umění, jako jsou Max Kopf, Jaroslav Hněvkovský nebo Bedřich Piskač.   Podtitul výstavy zní Proměna českého moderního umění během života jedné generace 1901–1966. Klíčem k expozici je jedna z nejnovějších akvizic galerie, loni získaný obraz Splynutí duší od Maxe Švabinského. Budeme-li hledat dílo, kterým začíná české moderní umění, je Splynutí duší jedním z nejvhodnějších kandidátů na tento titul. V roce 1901, kdy Švabinský obraz dokončil, mu bylo dvacet sedm let. Zemřel v únoru 1962, tedy v době, kdy již Mikuláš Medek maloval svá informelní plátna. A právě výjimečnou kolekcí Medkových obrazů z padesátých a šedesátých let expozice vrcholí.   Vladimír Železný (*1945) stál v roce 1994 u rozjezdu TV Nova, která se pod jeho vedením stala nejsledovanější televizí v České republice. Sběratelství umění se systematicky věnuje od devadesátých let a jeho sběratelské aktivity na přelomu milénia byly pro český trh s uměním formativní. Byl mimo jiné prvním novodobým sběratelem, který se svým zájmem o umění netajil a který díla ze své sbírky prezentoval veřejně. Výstava Husa na Kampě se koná u příležitosti 25. výročí založení Galerie Zlatá husa.   Díla: Mikuláš Medek, Akce I (Vajíčko), 1955–1956, tempera a olej na plátně, 117 × 93 cm Max Švabinský, Splynutí duší, 1901, olej na plátně, 150 × 94 cm[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]