Jméno Olgy Karlíkové (1923–2004) bývá spojováno především s jejími “ptačími zpěvy”, jimiž originálním způsobem obohatila umění druhé poloviny 20. století o vizuální záznamy zvuků přírody. Její přístup byl ve své době ojedinělý: nejednalo se o konceptuální záměr, ale o pokorné naslouchání přírodě, které se stalo základním principem celé její mnohostranné tvorby.