Zbyněk Sekal Berlín, 1970 (dodělávky do roku 1980) dřevo, 122 x 128 x 5 cm

Zbyněk Sekal
Berlín, 1970 (dodělávky do roku 1980)
dřevo, 122 x 128 x 5 cm

Zbyněk Sekal (1923–1998) patřil ke generaci Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka a Roberta Piesena. S těmito umělci a dalšími autory z okruhu pražských Konfrontací také vystavoval na proslulé výstavě D (1964). Jeho informelně směřovaný projev však nikdy neměl charakter existencionálního dramatu, ale vyplýval ze zájmu o významové možnosti materiálu jako zdroje asociačních pochodů a následných interpretací. Jeho výtvarné myšlení proto od prvopočátku směřovalo k řádu, vyvážené formě a citlivosti, v níž se odrážel zájem o duchovní rozměr člověka.
Od první poloviny šedesátých let 20. století se Sekal zaměřoval na materiálové reliéfy, které nazval skládané obrazy. Vznikaly kontinuálně od roku 1962 až do konce umělcova života a vedle bronzových plastik a dřevěných schránek představují důležitou linii Sekalova díla, pro něj snad nejvíc typickou. Základem skládaných obrazů jsou nalezené materiály – dráty, kovové destičky, plechy, prkénka, dřevěné špalíčky, ale také pozůstatky lidské činnosti – dvířka hřeby a šrouby. Tyto nepotřebné, poškozené, většinou zahozené předměty Sekal uváděl do nových kontextů. Vedle sugestivních spletí vytvořených omotáváním drátu do neprostupných skrumáží ukotvených na dřevěném nebo plechem pobitém podkladu, vytvářel dřevěné desky pracující s principem probíjení nebo stahování šrouby. Obzvlášť citlivý okruh představují skládané obrazy pracující s otiskem, v nichž vryp, skvrna, plošný nebo reliéfní obrys fungují jako stopa zmizelé doby, kdy použitý materiál žil vlastním životem, naplňován ději a událostmi povětšinou svázanými s člověkem.
Skládaný obraz označovaný názvem Berlín vznikal v rozmezí let 1970–1980 v návaznosti na Sekalův pobyt v německém velkoměstě, kde krátce po opuštění Československa (1969) pobýval. Tento dřevěný reliéf složený z úzkých prkýnek je založen na krajně minimalistické organizaci plochy. Jednotlivá prkénka vyplňují plochu čtvercového formátu v centralizovaném dostředném řádu, přičemž ve spodní části obkružují jakoby vložený pravoúhlý útvar. „Vykreslená“ lineární skladba utváří lapidární sestavu, která však dalece přesahuje racionálně cítěnou strukturu. Dotekem dlaní totiž zjistíme, že povrch reliéfu je jemně vyhlazený a navíc se velmi pozvolna vlní konvexními a konkávními prohyby, které umocňují jeho citlivost, dodávají dílu duchovní rozměr a teplotu člověka. V tomto smyslu skládaný obraz Berlín (1970 –1980) vystihuje podstatu Sekalova výtvarného uvažování, které je založeno na vzácné vyváženosti duchovní hodnoty a racionality. S tím souvisí i citlivé napětí mezi pevně daným prvkem (vymezený čtvercový formát) a faktorem relativity (proměnlivost skladby, její odchylky a haptický charakter plochy), jehož prostřednictvím se Sekalovi podařilo odkázat k podstatě naší existence a tou je křehká vzájemnost komplementárních sil.
Vzhledem k tomu, že Museum Kampa se programově soustředí na tvorbu umělců v době normalizace a komunismu, a velkou pozornost věnuje také autorům, kteří v důsledku politické situace volili cestu emigrace, tato akvizice zapadá do koncepce muzea a podstatně obohatí sbírkový fond, v němž je Sekalovo dílo zastoupeno pouze několika menšími díly. V této souvislosti je proto na místě také zmínit fakt, že skládaný obraz Berlín (1970–1980) je výjimečný i svým velkoformátovým rozměrem, který z hlediska výstavní prezentace ve stálé expozici muzea vhodněji zapadne do kontextu dalších vystavených děl.
Martina Vítková

Miloš Cvach – R 2/2016 (nástěnný reliéf), 2016

lakovaná překližka, 66 x 45 x 8 cm

JAROSLAV KOLÉŠEK – Ayrton Senna, 2006

barvené sklo, v. 40 cm