Výstava poprvé představuje dílo významného výtvarníka, malíře a skláře Karla Vaňury, který v šedesátých letech vytvořil unikátní malířské dílo, v následujících desetiletí pozoruhodné objekty ze skla, zároveň působil jako uznávaný pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru skla. Dílo Karla Vaňury je koncentrované a hledačské. Nepřejímal dobové styly a směry, jeho tvorba je původní a autentická, jak to dokládá i připravovaný projekt.

Karel Vaňura vstoupil na výtvarnou scénu v druhé polovině padesátých let, tedy do politicky a společensky mimořádně komplikovaného a svobodnému tvůrčímu rozvoji nepřejícího prostředí – ale zároveň do období, které později vyvrcholilo v československých „zlatých šedesátých“, tedy v desetiletí, kde všechny projevy umění a kultury dosáhly světové úrovně a mezinárodního ohlasu.

Po studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě nastoupil v roce 1957 ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Ateliéru malířských technik skla, vedeného profesorem Josefem Kaplickým. Z jeho ateliéru si Vaňura osvojil důraz na kresbu a malbu, pochopitelně zvládl i všechny nutné sklářské techniky: broušení, hutní tvarování a rytí, práci s barvou a barevnými sklářskými hmotami aj. a jejich různé inovativní kombinace. V roce 1965 začal Vaňura působit jako asistent v ateliéru skla Stanislava Libenského a také se začal naplno věnovat autorské tvorbě.

Vaňurovo dílo můžeme rozdělit do několika oblastí, které na sebe téměř chronologicky navazují – věnoval se  práci se sklem, malbě a kresbě, zakázkám pro architekturu a veřejný prostor, skleněným objektům a reliéfům vzniklým technikou zakládání do olova, v závěru tvůrčí dráhy drobným asamblážím. Nicméně všechny tyto zdánlivě nesourodé práce jsou propojeny důrazem na kresbu v mnoha rozdílných podobách.

Výstava představuje výběr ze všech tří poloh, akcentuje zejména malířskou tvorbu, na které je dobře vidět, proč byl Vaňura koncem šedesátých let označován jako jeden z nastupujících talentů československého umění. V tvorbě skleněných geometrizujících objektů – vitrají přinesl celou řadu původních řešení jak po vizuální, tak po technologické stránce. Vaňurovo dílo je zastoupeno v mnoha renomovaných zahraničních i českých sbírkách. Četné jsou i jeho realizace v architektuře.

Od roku 1965 až do roku 2002 Vaňura zároveň působil jako uznávaný pedagog na VŠUP v Praze, kde ovlivnil celé generace výtvarníků a který mnohokrát starost o práci ostatních kladl nad svou vlastní tvorbu.

K výstavě byla nakladatelstvím JB Lomnice nad Popelkou vydána odborná monografie.

kurátorka: Helena Musilová; autoři projektu: Jaroslav Bárta, Jiří Černohorský, Helena Musilová

výstavní sál: Konírna

fotografie:

Karel Vaňura, bez názvu, (1969), olej, tužka, plátno na plátně, 98,5 x 109,5 cm, nesignováno