„Moje objekty jsou pouze tím, čím jsou, sebou samými, skladbou geometrických elementů z prefabrikovaného průmyslového materiálu, které lze přemisťovat, přetáčet nebo rozvinout do prostoru,“ to o svých dílech řekl Radek Kratina. V padesátých letech navrhoval textilie a později pak i hračky. V roce 1963 však užité umění natrvalo opustil a věnoval se výhradně volné tvorbě. O rok později seskládal zápalky do svého prvního variabilu: uměleckého díla, které svým zásahem spoluutváří divák. Umělec nastolí výchozí situaci, vytvoří rámec, který osadí opakujícími se prvky: tyčinkami, hranoly a jinými, nejčastěji dřevěnými či kovovými útvary. Ty je pak možno nejrůzněji naklánět, přeskupovat či posouvat a měnit celkové podobu díla.