Karel Adamus – Lekce z poezie II. první jubilejní, leden 2004

Karel Adamus
1943, Plzeň – žije a působí v Třinci
v rámci výtvarné tvorby je samouk

Karel Adamus v polovině 60. let působil jako básník, který se ovšem začal rozcházet s lineárně psanou poezií a postupně začal experimentovat s jednotlivými komponenty básně – jeho tvorbu tak řadíme do širokého proudu tzv. nové (experimentální, vizuální, konstruktivní…) poezie. Adamus pracoval se slovem ne v jeho sémantickém, ale spíše v asémantickém významu, tvůrčím způsobem zacházel s jednotlivými grafémy i jejich torzy.
Většinu své práce označuje souhrnným pojmem Vizuální básně, jejichž společným pojítkem je snaha vizualizovat poezii, ty jsou dále členěny do několika významových podskupin: Cigaretové básně (1969–1970) pracují s propalováním papíru a transparentností jeho jednotlivých vrstev, Pohyblivé básně (1970–1971), v nichž je možné manipulovat s jednotlivými částmi díla, divák pohybem dotváří dílo a různé formy jeho čtení; Básně partitury (1973–1976) vzniklé více než ke konkrétní hudební realizaci k návodu „myšlené“ hudby.
Adamus paralelně realizuje Básně objekty a Předmětné básně, v nichž osobitým způsobem rozvíjí odkaz Jiřího Koláře a Ladislava Nováka. Jak v textu o Adamusovi píše Milan Mikulášek: jeho objekty, koláže a asambláže jsou charakteristické nejen dadaistickou hravostí, typická je rovněž permanentní přítomnost vizuální metafory (Artlist, heslo Karel Adamus).
Třetí linku tvorby tvoří Peripatetické básně, vznikající bez autorské a racionální kontroly – vznikaly za chůze, ovlivňovaly je povětrností podmínky (vítr /Větrné básně/, déšť, pohyb autora), v těchto dílech je důležitý prvek náhody.
Karla Adamuse pro výtvarnou scénu „objevil“ začátkem 70. let Jiří Valoch a zahrnul ho do tzv. Brněnského okruhu, jehož hlavním pojítkem byla konceptualizace tvorby, akcent na vizuální a experimentální poezii, procesuálnost díla a jazyk geometrie. V tomto okruhu měl „slezský koncept“ velmi silné postavení, sever Moravy přinesl v tvorbě autorů jako Karel Adamus, Jan Wojnar, Milan Lasota, Jiří Šigut a další velmi osobitá řešení určitých výtvarných problémů. Adamuse (i Wojnara) Valoch zahnul do výběru autorů v boxu vydaném berlínským nakladatelem Arminem Hundertmarkem Edition Hundertmark – Hommage a Valoch, 1972.

Nově získaná práce patří mezi díla z novějšího období – je to kombinace básně-objektu a náhodné básně. Jednotlivé textové fragmenty jsou natrhány a volně nasypány do rámu bez jakéhokoli lepení nebo fixace – množství útržků udržuje plochu zaplněnou, ale zároveň dochází uvnitř rámu k drobnému pohybu jednotlivých elementů, které tak stále mění podobu díla. Součástí práce je i antikvární rám – historizující, zlacený předmět, evokující „hodnotu“; spolu s bílou barvou díla je odkazem k jedinečnosti a nekonečnu.

V rámci Sbírkové a akviziční koncepce patří dílo mezi práce, kterými se Museum Kampa snaží doplňovat svou sbírku o díla od autorů, kteří působili na české a slovenské scéně v období, ve kterém Meda Mládková navštěvovala Československo a vytvářela svoji unikátní sbírku, a které díky neznalosti nebo geografické vzdálenosti neměla možnost poznat osobně a získat jejich dílo do sbírek. Kolekce Karla Adamuse zahrnuje nejen objekty, které jsou součástí této žádosti a počítá se s jejich prezentací ve stálé expozici Musea Kampa v Moravském Krumlově, ale je doplněna i kolekcí partitur a typografických básní. Zároveň bude součástí chystaného projektu Bílá v českém a slovenském poválečném umění.

Dílo Karla Adamuse je zastoupeno v Národní galerii v Praze (Sbírka Jiřího Valocha), v Moravské galerii v Brně, v Muzeu umění Olomouc, v Galerii výtvarného umění v Ostravě a v řadě soukromých sbírek včetně zahraničních – Adamus byl v 70. letech součástí mezinárodní korespondenční sítě.

30/08/2018

Karel Adamus – Delší čas (Paleta kameny) – Dvanáct pohledů na svět – báseň objekt (Paleta zrcadla), 1987–1988

diptych, objekty, kombinovaná technika, 22 x 8 x 1 cm (každý)
30/08/2018

Milan Grygar – dvě Kresby dřívky, 2016

akvarel na papíře, 160 x 140 cm