Jan Merta – V prostoru, 1985-1989

Jan Merta
1952 Šumperk, žije a působí v Praze

Vystudoval v letech 1968-1972 Střední odbornou školu výtvarnou v Praze (Výtvarná škola Václava Hollara) a až v letech 1981-1987 AVU Praha (Oplt, Ptáček).
Mertův charakteristický způsob malby vznikl už v letech studia na akademii, kam se dostal již téměř jako třicetiletý. Co se týká rozvinutí možností malby, bývá srovnáván s Eduardem Manetem. Mertova díla vznikají velmi dlouho, stojí za nimi mnoho let přemýšlení a kontemplace, přemalovávání a jemných nuancí. Sám k tomu říká: Není to, jako bych já byl pánem toho obrazu, ale obraz ke mně přichází tak dlouho, dokud já ho nepochopím. A to je okamžik jeho dokončení.
Malíř se oprostil od doslovného přepisu vnější viděné reality a soustředil se na reprezentaci osobní výpovědi. V autenticitě se skrývá exprese, osobní ikonografie, symbolika, rozličné myšlenkové obsahy, vzpomínky, vize. Přestože má jeho malba mnohé rysy malby abstraktní, a abstrahováním jistě i vzniká – není bez vazby na žitou realitu, jak se nám jeví. Jde v posledku o malbu, kterou je možné nazvat fenomenologickou. Tvary na obrazech vznikají syntézou různých pohledů a vzpomínek, zažitých momentů. Malíř používá zjednodušené zmonumentalizované znaky, ke kterým ale došel složitou kontemplativní cestou nebo náhlou vizí. Tvary bývají popisovány jako prostorové lakuny, jímky prostoročasu.

Obraz V prostoru Merta započal ještě v době svého studia na pražské akademii, kdy zažíval mnohé konflikty s tehdejšími pedagogy. Pracoval na něm čtyři roky (1985–1989). Dokončení připadlo na významný rok, kdy se československé národy osvobodily z dlouhé doby nesvobody a je pravděpodobné, že tuto společenskou transformaci můžeme vztáhnout i na Mertovo dílo. Jeho dokončením se osvobodil od tradice zobrazování napodobováním, od břemen tradicionalismu, která malbě nakládají učitelé a předchůdci. Tvar na obraze je skutečně syntetický objekt, jenž můžeme považovat za prvopočátek, fundament, sediment, ohnisko, zhuštění, kus temné vesmírné hmoty, odkud cosi emanuje do celé plochy plátna a směrem k divákovi.

31/08/2018

Květa Válová – Strážci (Oči), 1969

olej, písek, plátno, 70 x 100 cm
31/08/2018

Milan Nápravník – Bez názvu (objekt – labyrint), 80. léta 20. století