Výstava je součástí programového cyklu, věnovaného Museem Kampa tématům, aspektům a souvislostem díla Františka Kupky. Poslední v řade byly v roce 2017 výstava Ateliérová sousedství. Marcel Duchamp. Raymond Duchamp-Villon, Jacques Villon a František Kupka, a roku 2018, ke stému výročí založení Republiky uspořádaná expozice František Kupka. Legionář a vlastenec. Letošní výstava představí umělcovu tvorbu v době „zlatého věku” satirických časopisů.

Ač je Kupka znám především jako jeden z prvních, kdo vykročili směrem k nefigurativnímu umění, představuje jeho satirická tvorba, na první pohled diametrálně odlišná od pozdějších konceptů, v mnohém ohledu substanciální součást umělcova díla. Kupka se sice od této tvorby z perspektivy své nové orientace později distancoval, ale není pochyb, že subversivní prostředí Montmartru, kde na počátku minulého století nejen žil, ale do nehož se integroval, posílilo jeho smysl pro nekonformní řešení, byť by to v tomto případě bylo vázáno na satirickou kritiku společenských poměrů.

I jiní umělci pozdější „klasické avantgardy“ prošli tímto procesem, tak jako třeba jeho již zmíněný přítel a soused Jacques Villon. Není pochyb, že právě touto tvorbou, bojovně i skandálně, vstoupil do veřejného prostoru v Paříži, v rodných Čechách i ve Vídni, městě spjatém s jeho prvními úspěchy. Časopisecká satirická kresba se svou schopností rychle a výstižně poskytovat informace, „humorizovat“ problémy moderního života a přitom si zachovat „nádech věčnosti“, oslovovat co nejširší veřejnost, stala mocným prostředkem vizuální komunikace.

Na přelomu 19. a 20. století jsme právě v Paříži svědky nebývalého růstu počtu satirických kritických periodik, v nichž kresba hrála přední roli, ba dokonce dominovala, jako v L’Assiette au beurre, kam přispíval i František Kupka svými nejznamějšími satirickými díly. Satirickou kresbou bylo možné podstatně názorněji reagovat na sociální, sociálně-politické fenomény a aktuality, než psaným slovem. Kreslená satira se dokonce stala výrazným uměleckým žánrem, hodným Salonů a výstav, žánrem, jenž přispíval k soustavnému tázání a zpochybňování i tendencí umění samotného. „Zlatý věk“ satirických časopisů byl umožněn demokratizací francouzské společnosti, která byla ovšem výsledkem bojů a polemik. Těch bylo ve Třetí francouzské republice a i v mezinarodním kontextu celá řada. Satirická produkce byla napadána ze všech možných stran, což se neobešlo bez zásahů cenzury, skandálů, ba i procesů. Satirická kritika poměrů odrážela v pomyslných „zrcadlech nahé Pravdy“ různorodé postoje.

Kupka deklarativně patřil do okruhu volnomyšlenkářů, ale těchto „zrcadel“ satiry bylo více, v žádném případě to nebyly postoje unilaterální, ani politicky, ani umělecky.  Snahou výstavy je ukazat tuto různordost, myšlenkovou i formální. Kromě sociálně-politických témat nechce opomenout ani kriticky hravý kontext fin-de-siècle. Její osou zůstávají práce Františka Kupky, především jeho tři realizované cykly pro L’Assiette au beurre (Peníze, Mír, Náboženství), ale tuto tvorbu představuje v kontextu opovídajicích prací dalších umělců různých postojů a uměleckého zaměření pařížské ímezinárodní scény, včetně dalších umělců z Čech. Svobodnost těchto různorodých projevů je přes jejich možnou konfliktnost a přes překážky, s nimiž se setkávala, jedinečným fenoménem evropské kultury. Ač výstava nemůže aspirovat na komplexní, všechna hlediska a postoje zaznamenávající reprezentaci, má v úmyslu poukázat i na frapantnost a aktuálnost tázání umělců kreslené satiry před více než sto lety. 

Balluriau, Camara, Cappiello, Caran d’Ache, Dědina, Delannoy, d’Ostoya, Florès, Forain, Galanis, Galantara, Giris, Grandjouan, Gris, Hermann-Paul, Hradecký, Huard, Ibels, Iribe, Jossot, Jouve, Kupka, Léandre, Markous, Michaël, Naudin, Poulbot, Preissig, Rabier, Radiguet, Renefer, Roubille, Steinlen, Strimpl, Testevuide, Vallotton, Van Dongen, Véber, Villon, Widhopff, Willette