Vesmír Václava Sokola je tvořen z jednoduchých obrazů: déšť dopadající na krajinu, loď na vodní hladině, světlo pronikající temnotou, hrozen vína nebo sklenice na stole. Prosté motivy známe z biblických příběhů i z vlastního života. V kresbách ožívá stará řeč symbolů, v níž se kdysi vyprávěl celý svět.

Starobylé metafory spjaté s duchovním náboženským prožitkem se ve dvacátém století opakovaně stávaly jazykem revolty, ostrovem odporu. Vzpomeňte si na Madonu němou bolestí Karla Kryla, zpívaná kázání Svatopluka Karáska, lidové písničky interpretované Jaroslavem Hutkou nebo básně Ivana Martina Jirouse.

Malíř, kreslíř, autor grafických úprav knih, signatář Charty 77, publicista a kurátor Václav Sokol se narodil 19. září 1938 v Praze. Vyrostl v břevnovském domě s originální dispozicí, který pro rodinu postavil otec architekt. Dům se stal adresou filozofa Jana Patočky, prvního z mluvčích Charty, právě zde se konaly bytové semináře. Sokol vystudoval Výtvarnou školu, dnešní Hollarku. Vzhledem k jeho původu a postojům mu bylo znemožněno další vzdělání. Pracoval jako knihovník, grafik, vrátný. Ilustroval a upravoval knihy. Pořádal a zahajoval výstavy přátelům, psal články o umění.

V ilustracích i volných kresbách se vydal cestou zjednodušení, redukce a geometrie. Pracuje především pastelem a uhlem, starší kresby jsou vytvořené tuší, perem nebo štětcem. Pevná, soustředěná linka, její opakování v různé intenzitě, budování tvaru skrze přítlak v čáře, je Sokolovým charakteristickým rukopisem. Sokol už na konci 60. let kresbami doprovodil Čtení z bible, pasáže vybrané bratrem Janem. V posledních letech kongeniálně převedl školu moudrosti Komenského Světa v obrazech do nadčasových pastelů. Přináleží mu podobná pozice jako Bohuslavu Reynkovi a dalším solitérům, jakými byli Jan Zrzavý nebo Pavel Brázda.

Hojnost je slovo staré. Spojujeme si ho s hojností mléka a medu v místě, kde se usadili naši předci. S biblickou hojností, kterou poskytuje Bůh. Hojnost je požehnané množství, naplněnost. Hojnost znamená spokojit se s tím, co už máme: duchovní plnost, vnitřní klid, důvěru v budoucnost, život v lásce a štědrosti.

Výstava je členěna do kapitol o dešti, vodě v moři a ve sklenicích, o hroznech vína, lodích, světle, domech, kostelech a zvířatech. To vše jsou zázraky života. Sokolovo soustředěné dílo napovídá, že přese všechno – svět může být čten jako smysluplný celek.

Kurátorka: Martina Vítková