Milan Nápravník – Bez názvu (obraz), 80. léta,

Milan NÁPRAVNÍK
28. 5. 1931, Německý (dnes Havlíčkův) Brod – 27. 10. 2017, Kolín nad Rýnem, Německo
Surrealistický básník, malíř a fotograf vystudoval dramaturgii na pražské FAMU v padesátých letech a v roce 1960 nastoupil jako dramaturg pořadů České televize pro děti a mládež. Po okupaci republiky v roce 1968 emigroval. Na podnět Güntera Grasse mu bylo uděleno roční akademické stipendium v Německé spolkové republice. Od poloviny osmdesátých let byl malířem, sochařem a uměleckým fotografem ve svobodném povolání. Často pobýval v Indonésii, kde se soukromě věnoval etnologickým studiím na ostrovech Kalimantanu, Javě, Sulavesi a Bali a v Irian Jaja. V devadesátých letech žil střídavě v Praze a Kolíně nad Rýnem, po roce 1996 se natrvalo vrátil do Německa. Napsal několik sbírek poezie (debutoval v roce 1962 ineditně vydanou básní Moták). S pražským surrealistickým okruhem spolupracoval již od druhé poloviny padesátých let. Od roku 1989 pravidelně publikoval v Analogonu.
Po odchodu do exilu se těžiště Nápravníkových aktivit přesunulo k malbě, fotografii a sochařství a rovněž k bádání v oblasti dějin ideologií a náboženství, později zúročené v esejistické tvorbě. Svá výtvarná díla vystavoval na vlastních či skupinových výstavách v Německu, Francii, Itálii, Anglii, Portugalsku, Kanadě, Chile, USA aj. Roku 1978 zorganizoval v Bochumi rozsáhlou mezinárodní výstavu surrealistického a parasurrealistického umění Imaginace.
Nápravníkovu básnickou a výtvarnou tvorbu již od počátků určoval příklon k surrealistické metodě. V textech vznikajících v průběhu padesátých a šedesátých let však autor východiska předválečného surrealismu modifikoval a nechával přerůst v pocit deziluze a skepse ke světu a životu, chápanému jako absurdní, bezvýchodné bludiště, krutě směšné provizorium, plné prospěchářského hemžení, za kterým zeje pouze prázdnota. Což se v osmdesátých letech projevilo také v jeho malířské a fotografické práci. Se záměrem odkrýt za každodenní, důvěrně známou tváří světa jeho magickou hloubku vznikl také soubor Inverzáž (s podtitulem Dech noci Noc duchů Duch noci Noc dechu), vystavený v roce 1996 v Praze. Básně tu doplňují sérii Nápravníkových uměleckých fotografií, které vznikaly originální metodou symetrického zdvojení konkrétního přírodního objektu (kůry stromů). Výsledkem je odkrytí nové skutečnosti, zpřístupňující dosud utajený svět mystérií, démonů, netušený systém zákonitostí a vztahů.

Obraz s neznámým názvem je poměrně komplikovanou scenérií, krajinou s dvěma stromy, či totemem a korunou stromu. Falický totem – kmen stromu v popředí rozděluje scénu v momentě zlatého řezu na dvě části. Levá je dynamizována zoomorfní postavou s bílou kožešinou a vykotlaným stromem s kořeny a rozsochatou bílou korunou ve stavu pádu. Pravá je výrazně klidnější s bílým krystalickým motivem připomínajícím solnou stěnu či krápníkový nebo ledovcový útvar. Měřítko a neobvykle jasné barvy s asociacemi na ledovce, bílé kožešiny a faly dělá z malby jeden z nejatraktivnějších surrealistických obrazů.

31/08/2018

Milan Nápravník – Bez názvu (objekt – labyrint), 80. léta 20. století

31/08/2018

Dana Vachtová – Schody (z cyklu Živly), 1982/83

foukané hutní sklo, kov, 91 x 51 x 40 cm