Aktuální výstavy

Radek Kratina – Konstanty a proměnné

13. 5. – 30. 7. 2017

Radek Kratina, jeden ze zakladatelů Klubu Konkrétistů (1928–1999), se prosadil zejména jako průkopník variabilního přístupu k tvorbě, kdy divák může ovlivňovat výslednou podobu díla a dokonce ji i dle svého uvážení neustále měnit. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné představí Kratinovy reliéfy a struktury ze šedesátých let, k nimž patří zejména známé práce ze zápalek, od kterých byl jen krůček k dřevěným reliéfům tvořeným otočnými či posuvnými válečky a hranoly. Druhý okruh Kratinovy tvorby zahrne kovové variabily, které umělec vytvářel od sedmdesátých let. Princip zákonitostí řádu a náhody, a téma prostorových vztahů základních geometrických forem sledované v rámci trojrozměrného díla nalezne paralely v přístupu serielního řazení výtvarných tvarů v ploše – v Kratinových grafikách a otiscích ručně vyrobených razítek na papíře. Výstava z Muzea Kampa bude na podzim roku 2017 v rozšířené podobě reprízovaná v Muzeu města Brna, tedy v prostředí, kde se umělec narodil a kde v roce 1948 absolvoval Školu uměleckých řemesel. Zde bude koncipovaná jako dialog díla Radka Kratiny s tvorbou jemu blízkých autorů – brněnského Dalibora Chatrného a Jiřího Hilmara. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné připomene blížící se nedožité 90. výročí narození umělcova (oslaví v roce 2018).

Kurátorkou výstavy je Ilona Víchová.

 

Tomas Rajlich Zcela abstraktní retrospektiva

Obrázek

Bez názvu, 1969, akryl na bavlně, 135 × 135 cm

 

5. 5. – 30. 7. 2017

Tomas Rajlich patří k podstatným osobnostem evropského konceptuálního umění konce 60. a 70. let, pokud tento pojem vnímáme také v kontextu minimalistických, geometrických či výsostně abstraktních dobových tendencí. Pochází z Čech, ale koncem 60. let přesídlil do Holandska, když v současné době střídá své pobyty v Praze, v severní Itálii a v Paříži. Pro české prostředí má ovšem Tomas Rajlich dvojí nevýhodu, jednak je jeho tvorba výsostně estetická a intelektuální, což klade na diváka své nároky, a jednak rozhodující část svého tvůrčího života prožil v exilu, což pro české prostředí představuje stále problematický element. Připravovaná Rajlichova výstava do Musea Kampa tedy v poměrně širokém a retrospektivním záběru opětovně připomene zásadní kvality umělcova díla, které si neochvějně drží dodnes svoji kvalitu a osobitý přístup k tvorbě.

 

Zatímco Rajlichova poslední pražské výstava, která proběhla ve Veletržním paláci Národní galerie na přelomu let 2008 a 2009, přinesla 27 velkoformátových obrazů, expozice na Kampě připomene téměř všechny aspekty umělcovy tvorby. Pro připomenutí - předchozí Rajlichova česká výstavní vystoupení se odehrála na Klenové, kde byly v roce 1997 vystaveny kresby, a o rok později uspořádal jeho výstavu Jiři Valoch v brněnském Domě umění. V roce 2003 proběhla jeho výstava v pražské Galerii Jiří Švestka a roku 2005 ve Škodově českobudějovickém Domě umění. Poslední výstavu měl umělec začátkem loňského roku (2015) v Galerii Závodný v Mikulově.

 

Rajlich se začal prosazovat na české scéně už koncem 60 let. Spoluzaložením Klubu konkretistů v roce 1967 deklaroval svůj zájem o přisné geometrické struktury, ke kterým se přirozeně proklestil od svého studia sochařsví v Laudově, Pokorného a Hladíkově ateliéru na pražské Akademii. Jestliže se Klub konkretistů hlásil k odkazu a ke způsobu práce skupiny Zero,vzal si z tohoto revolučního evropského seskupení v obecném smyslu právě jen obdiv ke geometrickým a uspořádaným strukturám, bylo zřejmé, že Rajlich směřuje k syntetičtějšímu projevu. Struktura se stala Rajlichovy východiskem pro postupné rozvíjení strategie, která vnímala problematiku z geometrie vycházejí tvorby v širších souvislostech. Rajlich zaujal konzistentní a imanentní malířskou cestu, která se opírala o jemný, ale neustálý posun v použití jím zvolených výrazových prostředků. Zatímco konkeretisté zůstali u struktury, Rajlicha zajímala také textura, živý povrch, rukopisná stopa, která v jistých fázích začala strukturu překrývat, či naopak se ve „zbytkové“ podobě dostávat na(d) texturu. V jiných pracech se dokonce struktura rozplyne v textuře, či se jedno bez druhého neobejde. Zájem o živou geometrii je patrný už v kresbách od druhé poloviny 60. let.

 

Retrospektivní výstava na Kampě tedy zdokumetuje malířův vývoj živé monochromatizující malby, včetně jejího vyústění v recentních pracích s monochromatickou aluminiovou folií. Na dosud nejrozsáhlejší Rajlichově výstavě v České republice, která zaujme v Museu Kampa přízemí a 1. patro výstavního prostoru, se objeví i dosud neviděné práce a také konvolut prací na papíře. Každopádně výstava přesvědčivě ukáže Rajlichovo místo v kontextu nejdradikálněších uměleckých tendencí své doby a měla by se stát jednou z hlavních uměleckých událostí příštího roku.

Kurátor: Martin Dostál

 

Adolf Born Jedinečný svět

29. dubna - 30. července 2017

Programy pro školy

„Neboť v umění je ještě jeden stupeň, vytvoření vlastního magického světa. Neopakovatelného světa, kde je přítomno tajemno, extrakty snů, možná trochu tajené hrůzy – stálá přítomnost něčeho nedefinovatelného, co probouzí naše smysly.“

 

Umění Adolfa Borna (1930–2016) se stalo trvalou součástí české vizuální kultury. Svou sdělností a intenzitou, jimiž propojuje už několik generací, je srovnatelné snad jen s tvorbou Josefa Lady. Během plodného života vytvořil rozsáhlé a komplexní dílo čítající tisíce položek v různorodých výtvarných oblastech. Prosadil se v oblasti knižní ilustrace, animovaných filmů, kresleného humoru, volné grafiky nebo kresby, ale také scénografickými návrhy či kostýmní tvorbou. Jiří Kotalík, dlouholetý ředitel Národní galerie v Praze, o něm napsal: „Je malířem a kreslířem svébytných představ a vidin. Je karikaturistou se smyslem pro groteskní nadsázku a žahavý vtip, vždy se zdůvěrňující mírou lidského porozumění. Je ilustrátorem, jenž dovede po svém interpretovat povahu a děj literárních děl minulosti a současnosti.“

 

Velká přehlídka Adolfa Borna v Museu Kampa se vymyká obvyklému způsobu, jakým bylo v minulosti dílo tohoto výjimečného umělce prezentováno. Těžištěm je průřez jeho volnou tvorbou. Vstup do expozice nabízí soubor vzácných litografií ze šedesátých let, který ještě jako celek nebyl vystaven. Adolf Born v nich experimentoval s výrazem, kompozicí, uplatňoval jednoduchý znak, kresebnou zkratku či syrovou hravost. Ojedinělým počinem je kolekce pastelů a akvarelů dokládajících umělcovu fantazii, stejně jako precizní a přitom odvážnou práci s barvou či světlem. Pozornost na sebe poutá též série tušových kreseb z cest, zachycujících s příznačným „bornovským“ humorem atmosféru míst, jež při svých putováních navštívil. Na výstavě nechybějí ani originální ilustrace knih (včetně příběhů Macha a Šebestové nebo básní Christiana Morgensterna), ani projekce animovaných filmů, jež získaly mnoho ocenění doma i v zahraničí. Jedinečný svět, do něhož stojí za to vstoupit.

 

Petr Volf

 



Hlavní navigace: