Aktuální výstavy

Karel Malich

od 9. 2. 2016 - 31. 5. 2016

SVĚTOVÁ PREMIÉRA MALICHOVA RELIÉFU V MUSEU KAMPA

Museum Kampa má tu čest představit ve světové premiéře významný reliéf Karla Malicha, který vytvořil pro jídelnu vysokoškolských kolejí Bolevecká 34 v Plzni-Lochotíně v letech 1978–1980. Unikátní dílo tohoto významného českého malíře a sochaře, které bylo až do loňského jara ukryté v prostorách plzeňských vysokoškolských kolejí, bude v Museu Kampa k vidění od 9. února do 31. května 2016.

 

Plzeňský reliéf bude vystaven společně s Černobílou plastikou (1964–1965), která reprezentovala Malicha na výstavě sochařů dvaceti národů, která se konala v newyorském Guggenheimově muzeu v roce 1967. Návštěvníci budou mít současně jedinečnou příležitost zhlédnout také průřez Malichovy práce z období 2010 až 2015. „Jsem rád, že se nám se zástupci západočeské univerzity podařilo dohodnout zápůjčku tohoto ztraceného a znovuobjeveného díla Karla Malicha. Podle expertů se jedná o největší reliéf, který Karel Malich v 70. letech vytvořil. Výstava tak dává návštěvníkům jedinečnou šanci poprvé vidět významné dílo tohoto důležitého českého výtvarníka. Celá výstava se odvíjí právě od tohoto reliéfu. Autoři expozice ukazují, jak toto dílo zapadá do celého kontextu tvorby Karla Malicha,“ uvedl člen Správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil.

 

Rozměrný reliéf, pocházející z rozhodujícího období autorovy tvorby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století, znázorňuje prostřednictvím drátěných křivek vztah lidské postavy a vzdušných vírů. Po svém osazení upadl během let v zapomnění. Nikdo z měnících se správců budovy si neuvědomoval jeho uměleckou a kulturní hodnotu. Byl objeven až díky usilovné a soustavné snaze plzeňského spolku Křížky a vetřelci (Aleš Hejna, Pavel Cvrček a Daniel Jahn), zabývajícího se mapováním objektů z doby normalizace v Plzeňském kraji. Daniel Jahn jej po důkladném pátrání našel v dubnu 2015 zakrytý skříněmi na jeho původním místě. I když byl mírně poškozený, podržel si svůj osobitý náboj, jímž dokáže od prvého okamžiku spatření strhnout divákovu pozornost, spočívající ve vztahu odstupňovaného obrysu autorovy hlavy, vyjádřeného bílou, šedou a černou linií, a modrého pozadí, zaplněného barevnými drátěnými křivkami vyjadřujícími tok nejrůznějších energií. Malich symetricky pojatý reliéf, v jehož středu je obrys autorovy hlavy, označovaný jako jeho „já“, vytvořil v období, kdy realizoval své nejvýznamnější drátěné plastiky Pozoruji oblohu, Vnitřní světlo I a II či Spatřil jsem trhlinu v prostoru. Přestože dílo bylo veřejnou zakázkou, neztratilo bezprostřední souvislost s jeho aktuální tvorbou, jež tehdy neměla ve světovém umění obdoby.

Reliéf je výstavě představen v souvislosti se soudobou prací Karla Malicha, jejíž podobu bezděčně předznamenal, a se starší Černobílou plastikou (1964–1965), která reprezentovala Karla Malicha na důležité výstavě Sochaři dvaceti národů, jež se konala v roce 1967 v Guggenheimově muzeu. Vztah černé a bílé na jedné straně a barvy na druhé jsou spojnicí plzeňského reliéfu a soudobých prací pocházejících z let 2010–2015. Nepředpokládalo se, že se Malich vrátí po více než deseti letech, kdy se věnoval pouze kresbám, k trojrozměrným plastickým realizacím, jichž do dnešních dnů provedl téměř osmdesát. Nástěnné a závěsné plastiky z ocelového drátu a překližky ukazují, že vstup do prostoru pro Malicha zůstává stále otevřenou výzvou, uskutečňovanou jednoduchým geometrickým tvaroslovím nesoucím v sobě hluboké významy, které odkazují do autorovy osobní minulosti i k odvěkým kulturním symbolům.

Text: Karel Srp

František Kupka: Vanoucí modře

8. 2. 2016 - 22. 5. 2016

Museum Kampa historicky prezentuje osobnost a tvorbu Františka Kupky, jednak ve stálé expozici, která prezentuje díla, které sběratelka a mecenáška Meda Mládková darovala městu Praze, a jednak i v dílčích výstavních projektech. Naší vizí je ukázat nezastupitelný podíl, který měl František Kupka na vzniku a principech „abstraktního“ umění, a postupně poukázat na všechny důležité aspekty a milníky jeho díla.

Soubor tří nedílně spolu souvisejících obrazů, které byly naposledy společně představeny v sedmdesátých letech minulého století v New Yorku, bude od 8. února k vidění v Museu Kampa. Tato tři Kupkova díla byla pro tuto unikátní výstavu zapůjčena ze sbírky moderního umění Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, z Národní galerie v Praze a ze soukromé sbírky v Londýně. Naposledy byly v Praze společně prezentovány v roce 1946 na Kupkově retrospektivě v Mánesu a o třicet let později v New Yorku v Guggenheim Museu.

 

Nynější, rozsahem možná nevelká, ale pro poznání procesu vzniku Kupkových děl důležitá výstava, kterou Museum Kampa veřejnosti nově představuje, je zaměřena na slavný soubor tří obrazů Vanoucí modře a souvislosti jeho vzniku.

 

“Na třech existujících malbách se stejným názvem Bleus Mouvants / Vanoucí modře chceme demonstrovat Kupkovu ideu nekonečného, stále se opakujícího pohybu, který je zachycen pomocí propojených a kontrastních barev¬ných hmot, evokujících pohyb mořských vln. Soustředění se na určité, přesně specifikované téma, pomůže pochopit způsob práce a uvažování autora známého důkladným promýšlením svého uměleckého záměru,” popsala motivy výstavy kurátorka Helena Musilová.

 

Vedle těchto tří klíčových obrazů budou k vidění i díla, která výborně dokládají Kupkův tvůrčí záměr, např. kresbu k obrazu L´Eau / La Baigneuse (Voda / Koupání) z let 1906–1909 ze sbírky Museum Kampa, kresba k Vanoucím modřím zapůjčená z Oblastní galerie v Liberci, která byla teprve nedávno objevená a restaurovaná a vůbec poprvé se v Praze představuje na této výstavě. Formální transformaci modré barvy pak dobře ukazuje vystavený obraz Ovale noir / Černý ovál, z let 1925–1926 zapůjčený z Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou.

 

Soubor tří nedílně spolu souvisejících obrazů, které byly naposledy společně představeny v sedmdesátých letech minulého století v New Yorku, bude od 8. února k vidění v Museu Kampa. Tato tři Kupkova díla byla pro tuto unikátní výstavu zapůjčena ze sbírky moderního umění Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, z Národní galerie v Praze a ze soukromé sbírky v Londýně. Naposledy byly v Praze společně prezentovány v roce 1946 na Kupkově retrospektivě v Mánesu a o třicet let později v New Yorku v Guggenheim Museu.

 

Osobnost Františka Kupky je s Museem Kampa spjatá díky své zakladatelce, mecenášce a sběratelce umění Medě Mládkové, s níž se osobně znali. Paní Mládková se s Kupkou pravidelně setkávala v Paříži již od dob svých studií dějin umění na Sorbonně. Postupně získala řadu jeho děl, mezi nejvýznamnější můžeme zařadit Amorfu – Teplou chromatiku, jeden ze dvou prvních veřejně prezentovaných nefigurativních obrazů, který byl poprvé vystavený na pařížském Podzimním salonu v roce 1912.

 

Je obecně známo, že po návratu do Československa věnovala Meda Mládková na konci devadesátých let svou výjimečnou kolekci Hlavnímu městu Praze s vědomím, že právě veřejná dlouhodobá prezentace je důležitá pro Kupkovo zasazení do kontextu světových dějin umění. Proto v Museu Kampa vznikají pravidelně výstavní projekty věnované určitým zajímavých aspektům tvorby Františka Kupky. Tvorbu tohoto autora Museum Kampa prezentuje od svého otevření v roce 2003. Tento snad nejdůležitější český malíř 20. století, jenž prožil většinu svého života ve Francii, udržoval stálý kontakt s pražským prostředím.

 

Kurátorky: Helena Musilová a Markéta Teinhardt

 

Obrázek

Bez začátku, bez konce – Pocta Aleši Veselému - 1935 - 2015

2. února – 28. února 2016

Připomenutí osobnosti a tvorby významného českého sochaře Aleše Veselého, který zemřel v prosinci loňského roku, je hlavním poselstvím připravované vzpomínkové výstavy „Bez začátku, bez konce / Pocta Aleši Veselému” v Museu Kampa. Výstava prezentuje autorovu tvorbou, kterou je zastoupený ve sbírkách Musea Kampa, doplní ji několik děl ze soukromých sbírek a soubor čtyř objektů z roku 2012, které vznikly na sympoziu v Mikulově a které dosud nebyly v Praze vystavené.

 

Aktuálně připravovaná výstava, jež je poctou Aleši Veselému (1935–2015), přední osobnosti generace 60. let a významému tvůrci evropského moderního umění, se názvem připojuje k sérii přehlídek, které umělec připravil na podzim loňského roku u příležitosti svých 80. narozenin. Ve zkratce předkládá díla, jež patří k podstatným a jsou schopna přiblížit některé tematické okruhy jeho osobité, myšlenkově koncentrované a významově vnitřně provázané tvorby, a kterými zasahoval téměř do všech výtvarných médií. Jednoho se však od začátku střežil, a to estetičnosti, formálnosti a prvoplánovosti. Ve svém rozsáhlém díle se řídil citem a intuicí, pro svá sdělení vždy hledal ten nejadekvátnější způsob vyjádření. Možnosti nacházel v sémantičnosti zašlých a lidskou aktivitou poznamenaných předmětech, v syrovosti přírodních hmot a ve střetu vyhraněných kontrastů. Věděl, že bez subjektivního zaujetí se nelze dotýkat podstatného a univerzálního. Cíleně se proto nořil do hloubek dějinné paměti – ke kořenům naší civilizace a k archetypům.

 

Zvolený výběr prací, zahrnující časový úsek od 60. let po současnost, čerpá z bohatého fondu Musea Kampa a jen sporadicky ho obohacuje o několik děl ze soukromí, z Oblastní galerie Liberec a z majetku města Mikulova. Setkáváme se zde s asamblážemi a objekty z 60. – 80. let, s unikátní sérií slepotisků z poloviny 60. let, s kresbami a studiemi soch i s rozměrnými, expresivně ztvárněnými „kresbomalbami“ z poloviny 80. let. K současnosti pak přivádí soubor zvolených prací, v Praze dosud nevystavený projekt čtyř objektů q. ein sof, který Aleš Veselý vytvořil v roce 2012 na sympoziu v Mikulově. Prostřednictvím zrcadlového účinku nerezových ploch vstupujeme jejich seskupením do víru nekonečně se měnících prostorových záměn, distancí a možných dotyků a uvědomujeme si myšlenkový záměr, jímž se umělec v poslední době intenzivně zabýval. Týkal se vztahu člověka k univerzu – k jeho řádu, nezměřitenosti a neuchopitelnosti. Hloubavost filosoficky zaměřeného Veselého umění přibližují návštěvníkovi umělcovy úvahy, které neodmyslitelně patří k jeho tvorbě. Zvolené jsou ty výňatky, které se k dílům vztahují a které tematicky rozvrženou výstavu výrazně obohacují.

Výstavu připravila Mahulena Nešlehová z Ústavu dějin umění AV ČR a asistentka Aleše Veselého Alena Bartková.

 

Doprovodné programy k výstavě Aleše Veselého:


- sobota 20. 2. 2016:
15:00 Komentovaná prohlídka výstavy s lektorem

16:00 Rodinná dílna pro rodiče s dětmi


- sobota 27. 2. 2016

11:00 Komentovaná prohlídka s kurátorkou a výlet za sochami (Bubny, Terezín) 


- duben/květen

Výlet do ateliéru Aleše Veselého (Středokluky)

sobota 20. 2. 2016, 15:00 Komentovaná prohlídka výstavy s lektorem

Cena prohlídky: 60 Kč/dospělí, 40 Kč/studenti a důchodci. Rezervace doporučena.

sobota 20. 2. 2016, 16:00 Rodinná dílna pro rodiče s dětmi

Přijďte se s dětmi ponořit do tajemného světa Aleše Veselého, kde hrozí padající balvany a kde schody vedou až do nebes!


Cena workshopu: 100 Kč/dítě, dospělý doprovod zdarma, druhý dospělý za 50 Kč. 

Rezervace nutná.


sobota 27. 2. 2016, 11:00 Komentovaná prohlídka s kurátorkou a výlet za sochami (Bubny, Terezín) 


Na komentovanou prohlídku s kurátorkou výstavy Mahulenou Nešlehovou naváže výlet za sochami Aleše Veselého. Z Musea Kampa se přesuneme k Památníku ticha v pražských 

Bubnech a následně do Terezína, k poslední Veselého soše Zákon nezvratnosti.

Cena: dospělí 230 Kč, studenti/senioři 200 Kč

V ceně je zahrnut vstup na výstavu Aleše Veselého v Museu Kampa, komentovaná prohlídka s kurátorkou i výlet autobusem za sochami Aleše Veselého.


REZERVACE PROVÁDĚJTE NEJPOZDĚJI DO NEDĚLE 14. ÚNORA na emailu: rezervace@museumkampa.cz, kde také obdržíte podrobnosti k platbě.

 

Na jaře tohoto roku se chystá také výlet do ateliéru Aleše Veselého do Středokluk. Bližší informace upřesníme až před samotnou akcí.

 

V případě jakýchkoliv dotazů či zájmu o rezervaci, prosím, kontaktujte lektorské oddělení Musea Kampa. Děkujeme.
Tel.: +420 257 286 166; mail: rezervace@museumkampa.cz

www.museumkampa.cz/


Změna programu vyhrazena.

 

Libor Fára/ Rytmus

7. listopadu 2015 – prodlouženo do 15. února 2016

U příležitosti 90. výročí narození Libora Fáry
(12. září 1925 - 8. března 1988) připomíná výstava v Museu Kampa tvorbu výrazného umělce, který zasáhl do mnoha médií a žánrů: malířství, kresby, koláže, scénografie, typografie, knižní tvorby.

Výstava tematizuje základní principy Fárovy tvorby ve volném i užitém umění. Jak efektní dřevěná asambláž, tak obálka časopisu nebo knihy, divadelní či filmový plakát, to vše je založeno na podobném výtvarném názoru, který je charakterizován pojmy jako rytmus, montáž, hra. Fára kladl důraz na využívání různorodých materiálů, od dřeva, kovu, papíru až k fotografii.

 

Fárova tvorba má napětí, střety, akcenty, má rytmus, který jej tak bytostně zajímal a který nacházel v předmětech a situacích každodenního světa. Rytmus je klíčový pro jazz, oblíbenou hudební formu Libora Fáry. Ne nadarmo Boris Hybner hovořil o Fárovi jako o „skrytém jazzmanovi“. Od roku 1941 studoval hru na bicí nástroje, hrál v jazzové formaci Harlem-Jazz a uvažoval dokonce o kariéře bubeníka. Václav Havel v textu v katalogu výstavy Stop-time z roku 1969 si všiml, že termín rytmus v jeho tvorbě patří mezi několik základních. V roce 1959 vytvořil Fára celý cyklus s tímto názvem. Impulsem byl právě jazz a hudba jeho oblíbených jazzových bubeníků.

Podobně uplatňoval hravost, rytmus i princip koláže u návrhů obálek knih či plakátů. Práce s linií dělící plochu, radikální osekávání fotografií, jednoduché obrazce, to vše je jednoduchý, ale vizuálně velmi účinný výtvarný jazyk, nezaměnitelný pro Libora Fáru.

 

Text: Vojtěch Lahoda Ústav dějin umění AVČR, v.v.i.

 

Doprovodné programy k výstavě Libora Fáry


Accompanying programs for the Libor Fára´s exhibition (please note that these programs are offered only in the Czech language)

Komentovaná prohlídka s kurátorem
14. ledna 2016,18:30
60 Kč plné / 40 Kč zlevněné

Guided tour with the curator
January 14, 2016, 6:30 p.m.

Admission fees: Adults 60 CZK / children, students and seniors 40 CZK

Komentovaná prohlídka s lektorem
23. ledna 2016, 15:00
60 Kč plné / 40 Kč zlevněné

Guided tour with a lecturer
January 23, 2016, 3:00 p.m.
Admission fees: Adults 60 CZK / children, students and seniors 40 CZK

Rodinná dílna pro děti
23. ledna 2016, 16:00
100 Kč dítě, 1 dospělý zdarma, 2. dospělý 50 Kč

Workshop for Families and children
January 23, 2016, 4:00 p.m.
Admission fees: 100 CZK per child, 1 adult free and 2nd adult for 50 CZK


Jazzový večer Leden 2016 Bude upřesněno, sledujte webové stránky.

Jazz Evening January 2016 For more info please visit our website.

Programy pro školy a veřejnost na objednávku:
Programy připravujeme také v dalších cizích jazycích
Workshopy pro MŠ, ZŠ a SŠ
Komentované prohlídky
Cena programů: 500 Kč pro skupinu do 30 osob


Programs for schools and the public on request:
These programs are available in other languages; please contact us for more information.
Workshops for elementary schools and high schools: Guided tours of the exhibition Price: 500 CZK per group of no more than 30 persons

Rezervace výše uvedených programů prosím provádějte na emailu rezervace@museumkampa.cz

Pro více informací volejte +420 257 286 147


Reservations for all programs can be made at the following: E-mail: rezervace@museumkampa.cz Telephone: +420 257 286 147


Projděte si výstavu s naší mobilní aplikací, kde v záložce „PROHLÍDKY“ naleznete více informací k vybraným obrazům. Aplikace „Museum Kampa“ je zdarma dostupná pro iOS a Android.

Enjoy the exhibition even more by using the Museum Kampa app. You can find information about this exhibition in the file titled “TOURS” where you can read about chosen art works.

Use the museum’s free Wi-Fi to download the Museum Kampa app. Works with both Android and iOS.

Kurátor výstavy / Curator: Vojtěch Lahoda (Ústav dějin umění AVČR, v.v.i.)
Architekt výstavy / Architecture: Lukáš Machalický
Grafika / Graphic design: Luboš Drtina
Produkce / Production: Zita Prášková

Šmídrové

10. října 2015 – 31. ledna 2016

Šmidří pánský klub, neodadaistická recesistická umělecká skupina, vznikl spojením několika studentů pražských uměleckých škol v rámci povinně absolvované vojenské přípravky, která jedenkrát týdně sdružovala studenty AMU, DAMU, UMPRUM a AVU.

 

Vznikaly zde první studentské recesistické legrace a hry typu „Doplň mi to“, které později vyústily v satirické schůzování pánského KLUBU, kde členové úspěšně parodovali oficiální zasedání včetně přísně dané hierarchie členů, zápisů a oficiálně zasílaných pozvánek na další schůze.

 

V rámci jedné schůze v roce 1957 se Karel Nepraš, tehdejší komisař klubu, samozvaně nazval zapisovatelem a dohlížitelem, což si vyžádalo negativní reakci jeho souputníků, kteří jej nazvali šmidrou. Po této osobní urážce čestného člena se i ostatní vzájemně pojmenovali Šmidry a jako potvrzovací akt skupiny ŠMIDRŮ zakoupili svůj symbol šmidrovství – dětskou šavličku, což byl zároveň odkaz k vlastním ozbrojeným silám, a tedy k jisté autonomii skupiny. Šmidrou se tedy stal Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš a Rudolf Komorous. Existuje však i širší základna skupiny, Příšmidrové, kteří se občasně podílejí na aktivitách spolku.

 

Šmidrové i nadále organizovali své pravidelné schůze, vedli zápisy z jednání a bohatou korespondenci titulovanou přídomkem šm. Psali své Šmidrovničky do kapsy, vymýšleli zemědělské inovace a všeobecně prospívali socialistickému lidu. To vše natruc společenské konvenci, jako výsměch dobové ideologii, ve které byli nuceni žít a tvořit.

 

Jistým odreagováním jim byly opakující se Malmuzherciády, performativní večery plné absurdity, nadsázky a uvolněné svobody, či další aktivity klubu, jako založení Šmidřího dechového tělesa (1958) nebo hokejového družstva Paleta vlasti .

 

S formou dadaisticko-satirického představení pracovali i nadále. Připravovali akce jako Výstava na jeden večer (1957) na Střeleckém ostrově, kdy poprvé dostali prostor i herci se svými recitacemi a čtením textů V. Havla, M. Tobolové a J. Paukerta. Mezioborovým přesahem se vyznačovala i Slavnostní akademie ku vzpomínce Václava Svobody Plumlovského, jež se konala 17. června 1960 v pražské Redutě. Náplní tohoto večera bylo neskrývané vyznání a obdiv ke spisovateli a básníkovi V. S. Plumlovskému (1872–1956), který svým heslem „Co napíšu, to mám“ zcela vystihl podstatu šmidřího gagu. Forma večera v lecčems připomínala dnešní pojetí Divadla Járy Cimrmana, kdy jsou střídány přednášky o historické postavě s prezentací jeho díla formou soutěže v recitaci a jiných oslavných aktech.

 

Ke konci padesátých let však došlo k proměně členské základny. Jan Koblasa odešel, řadu Šmidrů však rozšířil po zdlouhavém, několikakolovém přijímacím pohovoru malíř Jaroslav Vožniak. Ke změně došlo i ve formálních projevech jednotlivých aktérů, kteří na přelomu šedesátých let krátce přispěli k všeobecnému abstraktnímu proudu.

Text: Petra Patlejchová

Šmidrové

Výstava se rozděluje do dvou koncepčních celků. První část je umístěna v komorním prostoru konírny a soustředí se především na dokumentaci vývoje skupiny Šmidrů (Karel Nepraš, Rudolf Komorous, Bedřich Dlouhý, Jan Koblasa, Jaroslav Vožniak) od neodadaistických prvopočátků ze studentského období až do raných sedmdesátých let, kdy byl její přínos zásadním způsobem zhodnocen teoretikem Janem Křížem. První etapa probíhala od roku 1954 do roku 1958, tedy v rozmezí let, kdy se studenti AVU a AMU pravidelně setkávali při nudných hodinách vojenské výchovy, kdy měli dostatek času na různé hříčky, ve kterých přirozeně navázali na hnutí dada. Seskupení tehdy pořádalo různé výtvarné, hudební, literární a divadelní akce. Nejdříve byl založen Klub (1954), který byl v roce 1957 přejmenován na Šmidry. Toto časné období je na výstavě doloženo zejména drobnými vtipnými kresbičkami a objekty, převážně pocházejícími ze soukromých sbírek samotných členů skupiny. V letech 1957 a 1958 došlo k určité členské proměně seskupení. Mezníkem se stal tvůrčí odklon Jana Koblasy, jedné ze zakladatelských osobností, směrem k abstrakci, i když je nutné připomenout, že mu „šmidří myšlení“ nezůstalo cizí až do současnosti. Takřka zároveň se připojil malíř a autor koláží a asambláží Jaroslav Vožniak.

 

Následující období zahrnuje počátek šedesátých let spojený s abstraktní strukturální tvorbou, kterou se někteří umělci na čas odvrátili od ironizující grotesky. Tato perioda trvala jen krátce a po ní se část členů opět vrátila k figuraci a k programu divnosti, jenž byl pro seskupení příznačný a který tak výstižně formuloval teoretik Jan Kříž. Další období představuje značnou individualizaci osobního projevu i přes zachování určitého „šmidrovství“. Z výtvarného hlediska jde o periodu, kdy sochaři a malíři z okruhu skupiny dozráli, kdy dospěli k vlastnímu nezaměnitelnému projevu. Především Karlu Neprašovi, Bedřichovi Dlouhému a Jaroslavu Vožniakovi byl imaginativní projev s malými odbočeními až do pozdního období vlastní. U ostatních Šmidrů (Jan Koblasa) a Příšmidrů (Janošek aj.) se výstava věnuje spíš jen těm obdobím, kdy se s programem skupiny ztotožnili a kdy se přiblížili pop-artu a proudu nové figurace. 

Text: Jiří Machalický

Toyen (Marie Čermínová)

5. září 2015 – 16. února 2016

Vážení návštěvníci,
omlouváme se, ale na výstavu TOYEN není z bezpečnostních důvodů možný vstup s kočárky!

Všechny ostatní expozice a výstavy jsou pro rodiče s dětmi i s kočárky přístupné.

Velmi se omlouváme a děkujeme za pochopení!

Výstava Toyen : Vidím neboť je noc představuje v několika hlavních uměleckých úsecích esenci jejího vnitřně soustředěného díla Toyen. Pečlivě vybrané obrazy jsou zapůjčeny z mnoha významných státních i soukromých českých i pařížských sbírek. Divák se tak setká se stěžejními díly, která Toyen představila na prvé surrealistické výstavě v roce 1934, mezi něž patří klíčové práce jako Ztroskotání ve snu či Člověk z klihu, na druhé surrealistické výstavě v roce 1938, kdy vedle známých obrazů jako Finis terrae a Sen uvidí snad nejvýznamnější dílo Spící, které patří k nejčastěji reprodukovaným obrazům českého malířství minulého století, i s pracemi, které Toyen uskutečnila během nacistické okupace, mezi něž se řadí i magnetizující obraz Po představení. V roce 1947 se Toyen rozhodla s Jindřichem Heislerem odejít do Francie. Výstava rovněž vyzdvihuje stěžejní úseky její tehdejší tvorby: sleduje, jak se od méně známých obrazů z prvé poloviny padesátých let postupně autorka dobírá k výrazným uměleckým ziskům, jež zastupuje podstatný výběr ze souboru Sedm mečů bez pochvy (1957), a především působivý, tajemný obraz Poledne půlnoc (1961), obdivovaný tehdejšími členy pařížské surrealistické skupiny. Ve druhé polovině šedesátých let Toyen se vší důrazností rozvíjí dramatický vztah mezi mužem a ženou-šelmou či ženou-dravcem, jenž pronikl do tří nejvýznamnějších obrazů její závěrečné tvorby – Zástěna (1966), Zatmění (1968) a Když zmlknou zákony (1969), které jsou společně vystaveny v Praze vůbec poprvé.

Unikátní výstavu doprovází monografie, jejímž autorem, jakož i celého výstavního projektu, je PhDr. Karel Srp, odborník na dílo české i evropské moderny.

Partneři výstavy TOYEN:

logo

Central And Eastern European Art Foundation
Nadace Pudil Family Foundation
PROXY-FINANCE, a.s.
Kodl Galerie

Generální partner Musea Kampa: Vítkovice – Machinery Group
Hlavní partner Musea Kampa: Renomia, UnicreditBank, ČSOB
Partneři Musea Kampa: Hlavní město Praha, Městská část Praha 1
Mediální partneři Musea Kampa: BigBoard, Impuls Radio



Hlavní navigace: