HISTORIE VÝSTAV:
2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001
Historie výstav 2012
Sehnutý provazolezec, 1983–1987, olej na plátně
Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových
Otakar Slavík
Dvě dominanty
10. 2. 2012 – 15. 4. 2012
Jeden z nejvýraznějších představitelů proudu nové figurace, která koncem šedesátých let reagovala na předešlou nadvládu abstrakce. V Museu Kampa je zastoupen hlavně malbou z osmdesátých let, z doby po odchodu do Vídně, který následoval po podpisu Charty 77. Výstava bude zaměřená právě na období sedmdesátých a osmdesátých let, kdy autor dosahoval dalšího tvůrčího vrcholu a kdy jeho tvorba nabývala na dramatičnosti a kdy se v obrazech malovaných nánosy barev zdůraznil jeho smysl pro gesto i barevné vztahy. Obrazy budou zapůjčeny z veřejných a soukromých sbírek. K výstavě bude vydán katalog.
To je hlína
28. 3. 2012 – 9. 4. 2012
To je hlína. Výstava děl 7. ročníku dětské umělecké přehlídky představí díla v oboru malby, kresby a keramiky, která nesou podtitul "SVĚT ZA 1000 LET". Vystavena jsou díla dětí od 4 do 16 let. Nad přehlídkou převzal záštitu místopředseda vlády a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Foto: Bohdan Holomíček
Václav Havel
Občan a dramatik
Vzpomínka na Václava Havla
11. 1. 2012 – 25. 3. 2012
Výstava se týká hlavně dramatické tvorby Václava Havla, uvedení jeho her u nás i v zahraničí v souvislosti s jeho občanskými postoji a to od začátku až po Odcházení. Kurátorkou a autorkou její koncepce je divadelní teoretička Helena Albertová. Expozice obsahuje řadu fotografií a doprovodných textů.
Eduard Ovčáček
Ve zkratce
2. 12. 2011 – 5. 2. 2012
Tvorba Eduarda Ovčáčka se v Museu Kampa představuje, jak název projektu napovídá, ve zhuštěném průřezu. V prostorách bývalé konírny se návštěvníci setkají s výběrem z různých období od šedesátých let až do současnosti. Výstava se soustřeďuje experimentální linie autorova díla spojené především s lettrismem a minimalismem za užití klasických
i nových výrazových prostředků.
Marian Karel
Průniky
21. 8. - 29. 1. 2012
Marian Karel se řadí k poměrně malému počtu českých umělců, kteří se výrazně přiblížili k mezinárodnímu proudu minimalismu. Přitom se však nedá říct, že by se s ním ve své tvorbě zcela ztotožnil. Jeho východiska jsou totiž značně komplikovaná. Jde mu o co nejpřesnější a zároveň nejúspornější vyjádření určitých vztahů mezi jednoduchými geometrickými prvky, které se však mohou velmi rafinovaně a složitě propojovat a prostupovat. Dokáže reagovat na daný prostor a vytvářet objekty přímo pro něj, aby tak zdůraznil některé jeho vlastnosti, aby ho přirozeně dotvořil a naznačil jeho další možnosti. Právě tato výstava reaguje zvlášť přesvědčivě na prostředí, které se ve své dlouhé historii mnohokrát proměnilo a které je navíc autorovi důvěrně známé. Zásadním způsobem se totiž (spolu s Václavem Ciglerem a Danou Zámečníkovou) podílel na jeho rekonstrukci, při níž se citlivě prolínají starší prvky s novými a doplňují se tak názorové proudy různých historických období se současným cítěním. Koncepce výstavy je založena na zkoumání možností průniků různých materiálů a tvarů, se kterými se můžeme setkat v přírodě, volném umění i architektuře. Instalace přetváří a doplňuje celkem tři důležité prostory Musea Kampa. Jednak dva hlavní sály v přízemí a jednak terasu, kde se setkávají dva blízké názory ve stávající instalaci Václava Ciglera a nově umístěné Karlově železné kostce. Ta se pomyslně mění tím, že se posouvá po skleněné lávce, naráží na ni a deformuje se tak, že se jí nakonec po stranách lehce dotýká. Lidé jí mohou procházet a také přitom přemýšlet o prostorových vztazích i o fyzikálních zákonitostech. Když vstoupíme do sálu pod terasou, tak naši pozornost okamžitě upoutá „kubizující“ objekt složený ze železné konstrukce a skleněných desek, kterým proniká ocelový sloup stávající architektury. Působí, jako by byl deformován vahou terasy. Stává se symbolickým vyjádřením sil, které mohou proměnit rovnováhu nejrůznějších vztahů. Následuje objekt, ve kterém skleněný jehlan proniká žulovým kvádrem. V jiném skleněná tabule imaginárně prořízne ocelovou desku, je v něm opět vyjádřen výsledek určitého procesu. Další práce vyjadřuje iluzi, při níž na ploše stěny a země umístěnou sestavu skleněných tabulí vnímáme jako trojrozměrný prostor. Jediným objektem v expozici, který už byl vystaven, je Kába – černá skleněná kostka, která je vypouklá jakoby sluncem ohřátým vzduchem a levituje nad zemí, čímž popírá svou hmotnost. Ve vedlejším sále vytvořil sochař průnik sloupů začleněných v architektuře válcem a hranolem. Instalace Svět podle Platóna je založená na prostupování tří skleněných desek naznačujících rovinu nakloněného horizontu, směřování od severu k jihu a od západu k východu. Marian Karel patří k umělcům, jejichž tvorbu sleduje Meda Mládková už řadu let a tak je přirozené, že se právě v Museu Kampa koná jeho na míru „ušitá“ výstava. Aby byla souvislost ještě zřetelnější, tak návštěvníky v nádvoří vítá autorova důležitá, již před časem pro Museum Kampa vytvořená instalace, navozující však atmosféru současného výstavního projektu, který má jasnou vnitřní logickou stavbu. Závěrem bych chtěl připomenout, že architektura Sovových mlýnů získala při rekonstrukci probíhající na přelomu 20. a 21. století novou dominantu v prosklené, šikmo umístěné kostce, která završuje věž se schodištěm. I tam jde o průnik hmot původních zdí a nového odlehčeného objektu. Jeho autorem je Marian Karel, stejně jako „potůčku“, který dělí nádvoří a symbolizuje svými dvěma „jezem“ propojenými hladinami řeku, která je s tolikrát poničenou a zase znovu vystavěnou budovou od dávných dob tak nerozlučně spojená.
Jiří Machalický
Archiv svobody na zámku Schwarzenbergu
21. 10. - 8. 1. 2012
Výstava Archiv svobody na zámku Schwarzenbergu se pořádá při příležitosti 25. výročí založení Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury. Výstava mapuje cestu, jež vedla k vytvoření jedné z nejvýznamnějších československých exilových institucí druhé poloviny 20. století a dokumentuje úsilí skupiny osobností kulturního a politického exilu podporované „domovem“ a zahraničními spojenci. Pokouší se naznačit etapy aktivit a působení ČSDS od „Domácího podniku“ jednoho muže po dnešní obecně prospěšnou společnost, začleněnou do struktury domácích i zahraničních vědeckých a kulturních institucí.
