Historie Sovových mlýnů

sovovy mlýny

Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není však pochyb, že vznikly daleko dříve – stopy bádání vedou do 10. stol. Mlýny založil klášter benediktinek u sv. Jiří.

Za husitské revoluce byl mlýn zničen a dostal se do majetku Starého Města pražského. V roce 1478 měšťané věnovali pozemek Václavovi Sovovi z Liboslavy, aby si zde zřídil dům a hamr a pro měšťany měl pracovat mlýn na mouku. Tento mistr dal nově postavenému mlýnu jméno, které přetrvalo dodnes. Postupně zde vyrostla brusírna, pila, vápenice, krupník, soukenická a jirchářská valcha, byl zde hospodářsky dvůr, ovocná a zelinářská zahrada.

Mlynáři uměli přivádět vodu tam, kde ji potřebovali, k mlýnským náhonům, ke kašnám, i do kopce. Mlýn, který byl zpočátku ze dřeva, dovedli postavit vlastníma rukama.

Staroměstská obec znovu vykoupila místo r. 1574. K nové výstavbě došlo r. 1589, neboť předešlý mlýn z větší části dřevěný, shořel. Nově postavený byl již kamenný. Za třicetileté války v r. 1648 posloužil Švédům za dělostřeleckou baštu.

Dějiny mlýnů na pražské Kampě jsou nerozlučně spjaty s požáry, povodněmi a ničivými válkami. Výrazné změny v historické podobě Sovových mlýnů jsou spojeny se jménem Františka Odkolka. Jeho podnikavost dala celému prostředí novou tvář. R. 1858 si podává žádost o přestavbu mlýna na amerikánský, tj. na parní. Adaptoval mlýn, postavil dvoupatrovou budovu, kterou prodloužil až do linie ulice. V závěru stavby byly provedeny romantické fasády, byla postavena strojovna a vysoký komín.

V roce 1836 se objevuje v souvislosti se Sovovými mlýny jméno architekta Josefa Krannera, jenž se podílel na stavbě pily a přístavku nad řekou. František Odkolek spolupracoval se staviteli Josefem Maličkým a Františkem Srncem. Na přestavbách po roce 1867 se podíleli tak významní architekti, jako Josef Schulz a Josef Zítek.

V roce 1896 však mlýn vyhořel. Vyhořelé mlýny na Kampě koupila pražská obec v roce 1920 a to je v podstatě současný stav. Po druhé světové válce měla zde sídlo Čs. Akademie věd, byl zde Ústav pro českou a světovou literaturu, Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. Část budovy využívala Umělecká řemesla, obec zde měla truhlářské a klempířské dílny.

S ohledem na dnešní využití je jistě zajímavé, že již mezi světovými válkami se uvažovalo o zřízení moderní galerie v budově.

Rekonstrukce Sovových mlýnů v letech 2000 -2001

rekonstrukce sovových mlýnů

Hlavní investor: Magistrát hlavního města Prahy

Investor: Trade Centrum Praha a.c.

Generální dodavatel: Pozemní stavby Jihlava, Holding a.s.

Projektant: Atelier 8000 Praha

Autor: Helena Bukovanská

Projektant: HABENA s.r.o. Praha

Výtvarný tým: Václav Cígler, Michal Motyčka, Marian Karel,
Miroslav Špacek, Dana Zámečníková

Idea: Hodnota objektu je v jeho hmotové konfiguraci a urbanistických kvalitách. Více než jedno století je přirozenou a vžitou dominantou exponovaného nábřeží Kampy. Sovovy mlýny jsou kulturní památkou. Zachovat genia loci.

Podle vyjádření expertů se musel projekt Sovových mlýnů vyrovnat s extrémním prostředím ohrožovaným stoletou vodou, a to vodou přímo z koryta Vltavy i vodami Čertovky. Voda by mohla dosahovat až k podlaze 2. patra. Musel se vyrovnat s problémem dopravy exponátů a lidí včetně handicapovaných do vyšších podlaží s ohledem na kapacitu stávajících budov. Velikost stavby nebyla uspokojivá.

sovovy mlýny

Všechny konstrukční systémy byly dokonale opravitelné a obnovitelné pro zamýšlené využití musea. Nejhodnotnější části objektu byly kamenné renesanční nároží, jižní štít, obvodové zdivo včetně věže. Klíčové bylo vyřešení staticko-hydrogeologického zajištění.

Sovovy mlýny upravil arch. Josef Schulz a součástí kultivovaného přístupu bylo respektování tohoto základního přístupu, kterým architekt ovlivnil vzhled mlýnů.

sovovy mlýny - josef schulz

Slavnostní položení základního kamene pro rekonstrukci Sovových mlýnů bylo 25. května 2000. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno v srpnu 2001.

Veřejnost se mohla poprvé podívat do Sovových mlýnů ve dnech 26. až 29. září 2001. Přišlo kolem patnácti tisíc lidí.



Hlavní navigace: