Výstavní plán na rok 2017

Příliš mnoho zubů. České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa

28. 1. – 23. 4. 2017

Šedesátá léta 20. století patří k nejsilnějším obdobím československého umění 20. století – ve šťastné shodě se zde protnuly příznivé politické a společenské okolnosti, které umožnily vystoupení mladých tvůrčích osobnosti, předchozím stalinistickým obdobím potlačovaných – tato neuvěřitelná energie se odrazila jak v dobové literatuře, filmu, hudbě i výtvarném umění. Výstava, jejíž titul je inspirován jedním z dosud neznámých obrazů Eduarda Ovčáčka, zobrazující hlavu s příliš mnoha zuby (jakoby všeho, zejména koncem šedesátých let, bylo opravdu příliš), představí všechny klíčové autory té doby: Václava Boštíka, Stanislava Kolíbala, Adrienu Šimotovou, Milana Knížáka a řadu dalších. Její členění vyjde z důležitých dobových témat – strach, groteska, radost, 1968, deziluze... Po delší době ukáže tento výstavní projekt ucelený pohled na silné a výjimečné období, které je stále více oceňováno jak domácím, tak zahraničním publikem.

kurátorka výstavy: Helena Musilová

 

Josef Hampl

4. 3. – 23. 4. 2017

Tvorbu Josefa Hampla (1932) určilo setkání s Vladimírem Boudníkem, ale také Bohumírem Hrabalem nebo Jiřím Kolářem. Důraz na proces a hledání ho vedl celoživotní tvorbou, jež se odvíjela od grafického média, s nímž začínal a které učil v dílnách na pražské akademii. Řada technik tisku je jeho vynálezem, ale věnoval se i kolážím, šitým kolážím a zavěšeným šitým kresbám, jež se pro něj staly od osmdesátých let charakteristickými. V roce 2010 začal pracovat s matérií vosích hnízd. Museum Kampa představí průřez tím nejdůležitějším v objektu konírny. Součástí výstavy bude též dokumentace akcí v přírodě ze sedmdesátých let, které jedinečně zachytila svým fotoaparátem fotografka a partnerka autora Hana Hamplová. Kurátorkou výstavy je Martina Vítková

 

Tomáš Rajlich – zcela abstraktní retrospektiva

6. 5. – 30. 7. 2017

Tomáš Rajlich (nar. 1940) patří k podstatným osobnostem evropského konceptuálního umění konce šedesátých a sedmdesátých let, pokud tento pojem vnímáme také v kontextu minimalistických, geometrických či výsostně abstraktních dobových tendencí. Pochází z Čech, ale koncem šedesátých let přesídlil do Holandska; v současné době střídá své pobyty v Praze, v severní Itálii a v Paříži. Rajlichova výstava v poměrně širokém a retrospektivním záběru opětovně připomene zásadní kvality umělcova díla, které si neochvějně drží dodnes svoji kvalitu a osobitý přístup k tvorbě. Rajlich se začal prosazovat na české scéně už koncem šedesátých let. Spoluzaložením Klubu konkretistů v roce 1967 deklaroval svůj zájem o přísné geometrické struktury, nicméně i v kontextu skupiny Rajlich zaujal konzistentní a imanentní malířskou cestu, která se opírala o jemný, ale neustálý posun v použití jím zvolených výrazových prostředků. Zatímco konkretisté zůstali u struktury, Rajlicha zajímala také textura, živý povrch, rukopisná stopa; zájem o „živou“ geometrii je patrný už v kresbách od druhé poloviny šedesátých let. Retrospektivní výstava na Kampě tedy zdokumentuje malířův vývoj živé monochromatizující malby, včetně jejího vyústění v recentních pracích s monochromatickou aluminiovou folií. Na dosud nejrozsáhlejší Rajlichově výstavě v České republice se objeví i dosud neviděné práce a také konvolut prací na papíře. Kurátorem výstavy je Martin Dostál.

 

Radek Kratina – Konstanty a proměnné

13. 5. – 30. 7. 2017

Radek Kratina, jeden ze zakladatelů Klubu Konkrétistů (1928–1999), se prosadil zejména jako průkopník variabilního přístupu k tvorbě, kdy divák může ovlivňovat výslednou podobu díla a dokonce ji i dle svého uvážení neustále měnit. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné představí Kratinovy reliéfy a struktury ze šedesátých let, k nimž patří zejména známé práce ze zápalek, od kterých byl jen krůček k dřevěným reliéfům tvořeným otočnými či posuvnými válečky a hranoly. Druhý okruh Kratinovy tvorby zahrne kovové variabily, které umělec vytvářel od sedmdesátých let. Princip zákonitostí řádu a náhody, a téma prostorových vztahů základních geometrických forem sledované v rámci trojrozměrného díla nalezne paralely v přístupu serielního řazení výtvarných tvarů v ploše – v Kratinových grafikách a otiscích ručně vyrobených razítek na papíře. Výstava z Muzea Kampa bude na podzim roku 2017 v rozšířené podobě reprízovaná v Muzeu města Brna, tedy v prostředí, kde se umělec narodil a kde v roce 1948 absolvoval Školu uměleckých řemesel. Zde bude koncipovaná jako dialog díla Radka Kratiny s tvorbou jemu blízkých autorů – brněnského Dalibora Chatrného a dvou dalších zakládajících členů Klubu konkrétistů – Jiřího Hilmara a Tomáše Rajlicha. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné připomene blížící se nedožité 90. výročí narození umělcova (oslaví v roce 2018).

Kurátorkou výstavy je Ilona Víchová.

 

Jaroslav Paur

5. 8. – 15. 10. 2017

V kontextu neobyčejně silné generace mladých tvůrců vstupujících na výtvarnou scénu v průběhu čtyřicátých let představuje malířské dílo Jaroslava Paura (1918–1987) jeden z dosud ne zcela poznaných uměleckých odkazů, který ovšem nepostrádá jak kvalitativní úroveň jednotlivých tvůrčích etap, tak svébytnost výtvarného projevu. Cílem výstavy je představit malířovu tvorbu v celé její šíři a mnohovrstevnatosti, pro kterou je charakteristické rozvíjení aktuální obsahové složky ve vnitřně sevřených tematických cyklech. V počáteční fázi se autor konfrontoval s expresivními tendencemi válečných let, kdy se výtvarným uvažováním velmi přiblížil programovému smýšlení členů skupiny Sedm v říjnu či civilistnímu projevu umělců z okruhu Skupiny 42. Během padesátých let se Paur propracoval ke své navýsost vlastní tematice města, kterou soustavně rozvíjel v šedesátých a sedmdesátých letech. V nich se soustředil na výrazové i obsahové hodnoty malby a částečně také rozvíjel aktuální prvky abstraktně-informelní estetiky. Důležitou součástí jeho kompozic se stává jakási tajuplná atmosféra monumentálně koncipovaných abstraktních městských krajin, které v některých případech evokují až jakési kosmické struktury. Paurovo malířské dílo je neobyčejně autentickou výpovědí o vztahu člověka k městské aglomeraci, v níž jsou vedle lyricko-poetických tendencí velmi silně obsažena naléhavá existenciální vyjádření.

Kurátorem výstavy je Milan Dospěl.

 

Manolo Blahnik – The Art of Shoes

11. 8. – 12. 11. 2017

Museum Kampa připravuje na léto výstavu kouzelníka mezi obuvníky, Manolo Blahnika, známého ze seriálu Sex ve městě a díky filmu Marie Antoinetta. Manolo Blahnik SUNTAXA, série ARCHITECTURAL Lizzard, série Botanical Hoffmann, série Art

 

František Kupka a umělecká skupina v Puteaux

9. 9. 2017 – 9. 1. 2018

Tento výstavní a publikační projekt představuje, vůbec poprvé v České republice, uměleckou skupinu, respektive volné uskupení umělců, kteří se postupně usazovali na pařížském předměstí Puteaux a významně zasáhli do vývoje moderního umění vytvořením jakési druhé, nepicassovsko-braqueovké cesty, dávající velký význam barvě a zákonitostem vycházejícím z univerzálních principů přítomných v přírodě a univerzu vůbec.

 

Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskuzemi a společnými setkáváními, spadají k roku 1911 do ateliéru J. Villona, kde se scházeli A. Gleizes, F. Picabia, La Fresnaye, F. Léger, J. Metzinger, F. Kupka a též básník G. Apollinaire ad. Ke směru se přidali i M. a R. Duchampovi, D. Rivera aj. Jednotliví autoři nebyli nijak dogmaticky závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění: orfismus (R. Delaunay), futurismus a kubofuturismus (D. Burljuk), rajonismus (M. Larionov); řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section ďOr (Zlatý řez) – s nimi vystavoval nakonec i František Kupka, ačkoliv není uveden na oficiálním plakátu k výstavě.

 

Připravovaná výstava, jejíž autorkou je Brigitte Leal (conservateur du patrimoine, Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou), skvělá znalkyně umění rané moderny, která mj. připravila zásadní výstavu věnovanou celoživotnímu dílu George Braqua v Grand Palais v roce 2014, představí naznačený myšlenkový pohyb a usilovné hledání možných cest, jakož i jejich obhajobu před světem i před ostatními umělci, jakož i vzájemné se posilování a ujišťování o nastoupené cestě. Právě pro Kupku, o generaci starším než byli ostatní sousedé z Puteaux, byla tato komunita naprosto zásadní ve smyslu impulzu nenechat se nijak svazovat konvencemi a soustředit se zcela na práci na svém výtvarném vyjádření.

 

Výstava představí asi 30 děl od autorů jako Marcel Duchamp, Albert Gleizes, Franz Léger, Joan Metzinger, František Kupka a dalších, Raymond Duchamp-Villon aj., práce budou zapůjčeny jak z Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, tak ze soukromých sbírek

 

Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939 (Emil Filla, František Janoušek, Rudolf Krajc, Vincenc Makovský, František Muzika, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen, František Vobecký, Alois Wachsman)

13. 5. – 30. 7. 2017

Na začátku třicátých let dochází ke zřetelné proměně v práci Emila Filly. Opouští syntetický kubismus a výrazněji se začíná zabývat biomorfním tvaroslovím, které jej přivedlo k opětovnému zájmu o ženské tělo. Souběžně začíná jeho spolupráce s Jindřichem Štyrským a Toyen, kteří se ve stejném období stali členy SVU Mánes, v němž měl Filla klíčové slovo. Rok 1932 byl ve znamení tří důležitých akcí: proběhla obsáhlá retrospektiva Emila Filly, uspořádaná k jeho padesátinám, výstava Poezie 1932, na níž kromě Filly vystavovali i Štyrský, Toyen, Janoušek, Makovský Muzika a Wachsman, a vyšel druhý ročník Erotické revue, vydávané Jindřichem Štyrským, jenž přinesl několik příspěvků od Emila Filly. Úvodní proslov Vítězslava Nezvala k výstavě Poezie 1932 vyzněl jasně: nová orientace českého umění bude směřována k surrealismu. Filla, jehož jméno bylo vždy spojováno s kubismem, se tak ocitl ve stejném postavení jako Pablo Picasso, jehož tvorbu si představitelé pařížských surrealismů od konce dvacátých let přisvojili a považovali jej za svého bezprostředního předchůdce. Surrealismus jednak v počátečních letech 1932–1935 přispěl k uvolnění Fillova tvarosloví, jednak mu v letech 1936–1939 otevřel cestu k antické mytologii a zvířecím zápasům. Filla si jako jeden z hlavních představitelů SVU Mánes uvědomoval, že spolek nesmí zatuhnout ve vyježděných kolejích a že je třeba se otevřít novým podnětům, jež nacházel v surrealismu, s nímž se sám souběžně ve stejných letech vyrovnával. SVU Mánes následně poskytl organizační základnu Surrealistické skupině v ČSR. Shodné názorové postoje měli Filla a Skupina surrealistů k aktuálnímu politickému vývoji v letech 1936–1939, jehož dramatický průběh znamenal proměnu uměleckého výrazu a podstatně ovlivnil i volbu motivů. Fillův biomorfní kubismus se dostal do zřetelných expresivních poloh, jejichž rozvedení mu umožnila antická mytologie. Rok 1939 znamenal poslední mez umělecké svobody. Na jaře Skupina surrealistů odchází do ilegality a nesmí se zúčastnit veřejného života, na podzim je Filla zatčen a uvězněn. Nečekaně se tak uzavřel jeden úsek vývoje moderního českého umění.

Kurátorem výstavy je Karel Srp.

 



Hlavní navigace: