Výstavní plán na rok 2017

 

Tomas Rajlich Zcela abstraktní retrospektiva

Obrázek

Bez názvu, 1969, akryl na bavlně, 135 × 135 cm

 

5. 5. – 30. 7. 2017

Tomas Rajlich patří k podstatným osobnostem evropského konceptuálního umění konce 60. a 70. let, pokud tento pojem vnímáme také v kontextu minimalistických, geometrických či výsostně abstraktních dobových tendencí. Pochází z Čech, ale koncem 60. let přesídlil do Holandska, když v současné době střídá své pobyty v Praze, v severní Itálii a v Paříži. Pro české prostředí má ovšem Tomas Rajlich dvojí nevýhodu, jednak je jeho tvorba výsostně estetická a intelektuální, což klade na diváka své nároky, a jednak rozhodující část svého tvůrčího života prožil v exilu, což pro české prostředí představuje stále problematický element. Připravovaná Rajlichova výstava do Musea Kampa tedy v poměrně širokém a retrospektivním záběru opětovně připomene zásadní kvality umělcova díla, které si neochvějně drží dodnes svoji kvalitu a osobitý přístup k tvorbě.

 

Zatímco Rajlichova poslední pražské výstava, která proběhla ve Veletržním paláci Národní galerie na přelomu let 2008 a 2009, přinesla 27 velkoformátových obrazů, expozice na Kampě připomene téměř všechny aspekty umělcovy tvorby. Pro připomenutí - předchozí Rajlichova česká výstavní vystoupení se odehrála na Klenové, kde byly v roce 1997 vystaveny kresby, a o rok později uspořádal jeho výstavu Jiři Valoch v brněnském Domě umění. V roce 2003 proběhla jeho výstava v pražské Galerii Jiří Švestka a roku 2005 ve Škodově českobudějovickém Domě umění. Poslední výstavu měl umělec začátkem loňského roku (2015) v Galerii Závodný v Mikulově.

 

Rajlich se začal prosazovat na české scéně už koncem 60 let. Spoluzaložením Klubu konkretistů v roce 1967 deklaroval svůj zájem o přisné geometrické struktury, ke kterým se přirozeně proklestil od svého studia sochařsví v Laudově, Pokorného a Hladíkově ateliéru na pražské Akademii. Jestliže se Klub konkretistů hlásil k odkazu a ke způsobu práce skupiny Zero,vzal si z tohoto revolučního evropského seskupení v obecném smyslu právě jen obdiv ke geometrickým a uspořádaným strukturám, bylo zřejmé, že Rajlich směřuje k syntetičtějšímu projevu. Struktura se stala Rajlichovy východiskem pro postupné rozvíjení strategie, která vnímala problematiku z geometrie vycházejí tvorby v širších souvislostech. Rajlich zaujal konzistentní a imanentní malířskou cestu, která se opírala o jemný, ale neustálý posun v použití jím zvolených výrazových prostředků. Zatímco konkeretisté zůstali u struktury, Rajlicha zajímala také textura, živý povrch, rukopisná stopa, která v jistých fázích začala strukturu překrývat, či naopak se ve „zbytkové“ podobě dostávat na(d) texturu. V jiných pracech se dokonce struktura rozplyne v textuře, či se jedno bez druhého neobejde. Zájem o živou geometrii je patrný už v kresbách od druhé poloviny 60. let.

 

Retrospektivní výstava na Kampě tedy zdokumetuje malířův vývoj živé monochromatizující malby, včetně jejího vyústění v recentních pracích s monochromatickou aluminiovou folií. Na dosud nejrozsáhlejší Rajlichově výstavě v České republice, která zaujme v Museu Kampa přízemí a 1. patro výstavního prostoru, se objeví i dosud neviděné práce a také konvolut prací na papíře. Každopádně výstava přesvědčivě ukáže Rajlichovo místo v kontextu nejdradikálněších uměleckých tendencí své doby a měla by se stát jednou z hlavních uměleckých událostí příštího roku.

Kurátor: Martin Dostál

 

Jedinečný svět Adolfa Borna

29. dubna - 30. července 2017

Velká přehlídka Adolfa Borna se vymyká z obvyklého způsobu, jakým bylo v minulosti dílo tohoto výjimečného umělce prezentováno. Těžištěm se stává průřez jeho volnou tvorbou. Vstup do expozice nabízí soubor vzácných litografií ze šedesátých let, který ještě jako celek nebyl vystaven. Adolf Born v nich experimentoval s výtvarným výrazem, uplatňoval jednoduchý znak, kresebnou zkratku či syrovou hravost. Ojedinělým počinem je kolekce tří desítek pastelů dokládajících umělcovu fantazii, stejně jako precizní, a přitom odvážnou práci s barvou či světlem. Pozornost na sebe připoutá též série tušových kreseb z cest, zachycujících s příznačným humorem atmosféru míst, jež při svých putováních navštívil. Na výstavě nebudou chybět ani originální ilustrace knih (včetně příběhů Macha a Šebestové nebo básní Christiana Morgensterna) a také projekce animovaných filmů, jež získaly mnoho ocenění doma i v zahraničí. „Kouzlo jedinečného světa Adolfa Borna bezpochyby ocení děti i dospělí. Jsem přesvědčen, že se jedná o ideální rodinnou výstavu,“ říká kurátor Petr Volf.

 

Radek Kratina – Konstanty a proměnné

13. 5. – 30. 7. 2017

Radek Kratina, jeden ze zakladatelů Klubu Konkrétistů (1928–1999), se prosadil zejména jako průkopník variabilního přístupu k tvorbě, kdy divák může ovlivňovat výslednou podobu díla a dokonce ji i dle svého uvážení neustále měnit. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné představí Kratinovy reliéfy a struktury ze šedesátých let, k nimž patří zejména známé práce ze zápalek, od kterých byl jen krůček k dřevěným reliéfům tvořeným otočnými či posuvnými válečky a hranoly. Druhý okruh Kratinovy tvorby zahrne kovové variabily, které umělec vytvářel od sedmdesátých let. Princip zákonitostí řádu a náhody, a téma prostorových vztahů základních geometrických forem sledované v rámci trojrozměrného díla nalezne paralely v přístupu serielního řazení výtvarných tvarů v ploše – v Kratinových grafikách a otiscích ručně vyrobených razítek na papíře. Výstava z Muzea Kampa bude na podzim roku 2017 v rozšířené podobě reprízovaná v Muzeu města Brna, tedy v prostředí, kde se umělec narodil a kde v roce 1948 absolvoval Školu uměleckých řemesel. Zde bude koncipovaná jako dialog díla Radka Kratiny s tvorbou jemu blízkých autorů – brněnského Dalibora Chatrného a dvou dalších zakládajících členů Klubu konkrétistů – Jiřího Hilmara a Tomáše Rajlicha. Výstava Radek Kratina – Konstanty a proměnné připomene blížící se nedožité 90. výročí narození umělcova (oslaví v roce 2018).

Kurátorkou výstavy je Ilona Víchová.

 

Jaroslav Paur

5. 8. – 15. 10. 2017

V kontextu neobyčejně silné generace mladých tvůrců vstupujících na výtvarnou scénu v průběhu čtyřicátých let představuje malířské dílo Jaroslava Paura (1918–1987) jeden z dosud ne zcela poznaných uměleckých odkazů, který ovšem nepostrádá jak kvalitativní úroveň jednotlivých tvůrčích etap, tak svébytnost výtvarného projevu. Cílem výstavy je představit malířovu tvorbu v celé její šíři a mnohovrstevnatosti, pro kterou je charakteristické rozvíjení aktuální obsahové složky ve vnitřně sevřených tematických cyklech. V počáteční fázi se autor konfrontoval s expresivními tendencemi válečných let, kdy se výtvarným uvažováním velmi přiblížil programovému smýšlení členů skupiny Sedm v říjnu či civilistnímu projevu umělců z okruhu Skupiny 42. Během padesátých let se Paur propracoval ke své navýsost vlastní tematice města, kterou soustavně rozvíjel v šedesátých a sedmdesátých letech. V nich se soustředil na výrazové i obsahové hodnoty malby a částečně také rozvíjel aktuální prvky abstraktně-informelní estetiky. Důležitou součástí jeho kompozic se stává jakási tajuplná atmosféra monumentálně koncipovaných abstraktních městských krajin, které v některých případech evokují až jakési kosmické struktury. Paurovo malířské dílo je neobyčejně autentickou výpovědí o vztahu člověka k městské aglomeraci, v níž jsou vedle lyricko-poetických tendencí velmi silně obsažena naléhavá existenciální vyjádření.

Kurátorem výstavy je Milan Dospěl.

 

Manolo Blahnik – The Art of Shoes

11. 8. – 12. 11. 2017

Museum Kampa připravuje na léto výstavu kouzelníka mezi obuvníky, pana Manolo Blahnika. Blahnik, známý ze seriálu Sex ve městě a díky filmu Marie Antoinetta Sophie Coppoly, vyrostl na Kanárských ostrovech, žije v Británii, ale má české kořeny. Jeho otec byl českým občanem, žil a pracoval před druhou světovou válkou jako lékárník nedaleko pražské Kampy. Nebýt nástupu nacismu, možná by tu pracoval dál. Na jeho díle je možné dokumentovat, jak volné umění, abstrakce, dílo Mondrianovo, Kupkovo nebo malířský rukopis Velasquezův či Viscontiho aristokratická tvůrčí posedlost, přímo vstupují do tvůrčí složky čehosi jen zdánlivě přízemního, dámských bot. Díky Blahnikovu umu, pečlivosti a inspiraci ve světovém umění výtvarném a filmovém, vznikne dílo, jež se dá obout. Mísí se retrostyly z několika kultovních epoch dvacátého století, stejně jako rokoková hravost a smyslnost. Na výslednou podobu, tvar, kružby a arabesky měly vliv mnohé obrazy a symboly ženské krásy a osudovosti, Marie Antoinetta, císařovna Alžběta a nespočet silných i zranitelných žen italského neorealistického filmu. Střevíčky, ať už inspirované uměním, etnickými prvky nebo přírodou, v sobě nesou moderní energii. Díky botám Manolo Blahnika na scénu už od sedmdesátých let vstupuje moderní žena, stejně profesionálně schopná, jako krásná. Výrazné individuality, rozkročené mezi kulturami, jako Manolo Blahnik, světově proslulý tvůrce s českými kořeny a globálním rozhledem, mohou přinést zajímavý pohled a jedinečnou zkušenost. Také zakladatelka Musea Kampa, Meda Mládková je známá tím, jak velký důraz kladla na ženskou krásu a její kultivaci, včetně originálního oděvu, bot a doplňků. Tím byla vždy vzorem pro generace žen v českých zemích.

 

František Kupka a umělecká skupina v Puteaux

9. 9. 2017 – 9. 1. 2018

Tento výstavní a publikační projekt představuje, vůbec poprvé v České republice, uměleckou skupinu, respektive volné uskupení umělců, kteří se postupně usazovali na pařížském předměstí Puteaux a významně zasáhli do vývoje moderního umění vytvořením jakési druhé, nepicassovsko-braqueovké cesty, dávající velký význam barvě a zákonitostem vycházejícím z univerzálních principů přítomných v přírodě a univerzu vůbec.

 

Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskuzemi a společnými setkáváními, spadají k roku 1911 do ateliéru J. Villona, kde se scházeli A. Gleizes, F. Picabia, La Fresnaye, F. Léger, J. Metzinger, F. Kupka a též básník G. Apollinaire ad. Ke směru se přidali i M. a R. Duchampovi, D. Rivera aj. Jednotliví autoři nebyli nijak dogmaticky závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění: orfismus (R. Delaunay), futurismus a kubofuturismus (D. Burljuk), rajonismus (M. Larionov); řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section ďOr (Zlatý řez) – s nimi vystavoval nakonec i František Kupka, ačkoliv není uveden na oficiálním plakátu k výstavě.

 

Připravovaná výstava, jejíž autorkou je Brigitte Leal (conservateur du patrimoine, Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou), skvělá znalkyně umění rané moderny, která mj. připravila zásadní výstavu věnovanou celoživotnímu dílu George Braqua v Grand Palais v roce 2014, představí naznačený myšlenkový pohyb a usilovné hledání možných cest, jakož i jejich obhajobu před světem i před ostatními umělci, jakož i vzájemné se posilování a ujišťování o nastoupené cestě. Právě pro Kupku, o generaci starším než byli ostatní sousedé z Puteaux, byla tato komunita naprosto zásadní ve smyslu impulzu nenechat se nijak svazovat konvencemi a soustředit se zcela na práci na svém výtvarném vyjádření.

 

Výstava představí asi 30 děl od autorů jako Marcel Duchamp, Albert Gleizes, Franz Léger, Joan Metzinger, František Kupka a dalších, Raymond Duchamp-Villon aj., práce budou zapůjčeny jak z Musée National d´Art Moderne Paris – Centre Pompidou, tak ze soukromých sbírek

 

Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939 (Emil Filla, František Janoušek, Rudolf Krajc, Vincenc Makovský, František Muzika, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen, František Vobecký, Alois Wachsman)

13. 5. – 30. 7. 2017

Na začátku třicátých let dochází ke zřetelné proměně v práci Emila Filly. Opouští syntetický kubismus a výrazněji se začíná zabývat biomorfním tvaroslovím, které jej přivedlo k opětovnému zájmu o ženské tělo. Souběžně začíná jeho spolupráce s Jindřichem Štyrským a Toyen, kteří se ve stejném období stali členy SVU Mánes, v němž měl Filla klíčové slovo. Rok 1932 byl ve znamení tří důležitých akcí: proběhla obsáhlá retrospektiva Emila Filly, uspořádaná k jeho padesátinám, výstava Poezie 1932, na níž kromě Filly vystavovali i Štyrský, Toyen, Janoušek, Makovský Muzika a Wachsman, a vyšel druhý ročník Erotické revue, vydávané Jindřichem Štyrským, jenž přinesl několik příspěvků od Emila Filly. Úvodní proslov Vítězslava Nezvala k výstavě Poezie 1932 vyzněl jasně: nová orientace českého umění bude směřována k surrealismu. Filla, jehož jméno bylo vždy spojováno s kubismem, se tak ocitl ve stejném postavení jako Pablo Picasso, jehož tvorbu si představitelé pařížských surrealismů od konce dvacátých let přisvojili a považovali jej za svého bezprostředního předchůdce. Surrealismus jednak v počátečních letech 1932–1935 přispěl k uvolnění Fillova tvarosloví, jednak mu v letech 1936–1939 otevřel cestu k antické mytologii a zvířecím zápasům. Filla si jako jeden z hlavních představitelů SVU Mánes uvědomoval, že spolek nesmí zatuhnout ve vyježděných kolejích a že je třeba se otevřít novým podnětům, jež nacházel v surrealismu, s nímž se sám souběžně ve stejných letech vyrovnával. SVU Mánes následně poskytl organizační základnu Surrealistické skupině v ČSR. Shodné názorové postoje měli Filla a Skupina surrealistů k aktuálnímu politickému vývoji v letech 1936–1939, jehož dramatický průběh znamenal proměnu uměleckého výrazu a podstatně ovlivnil i volbu motivů. Fillův biomorfní kubismus se dostal do zřetelných expresivních poloh, jejichž rozvedení mu umožnila antická mytologie. Rok 1939 znamenal poslední mez umělecké svobody. Na jaře Skupina surrealistů odchází do ilegality a nesmí se zúčastnit veřejného života, na podzim je Filla zatčen a uvězněn. Nečekaně se tak uzavřel jeden úsek vývoje moderního českého umění.

Kurátorem výstavy je Karel Srp.

 



Hlavní navigace: